Bílý drak, Anne McCaffreyová
 |
Po Dračím letu a Dračím skoku se ke čtenáři dostává Bílý drak. Kdo první dva díly četl, není na pochybách, podle kterého tvora byl odvozen název dílu třetího.
Čas na Pernu totiž opět trochu poskočil kupředu a vyrostla už celá nová generace, která nepamatuje dobu, kdy nepadala vlákna. Patří k ní i Jaxom, nedospělý Pán Ruathy, který se v závěru Dračího skoku tak nevhodně zasvětil s tvorem, jenž se stejně jako on vymyká běžným pernským normám, s bílým drakem Ruthem. Kolem problému s tím, jak přijímat dvojici Jaxom – Ruth, se rozvíjí jedna linie zápletky Bílého draka: Může být Pán držby současně drakenem? Když už není možné ty dva od sebe oddělit, nešlo by aspoň zabránit jim v létání? Zatím Jaxom není dospělý a tudíž ani nemá zodpovědnost za držbu, ale má vůbec být v pozici Pána držby potvrzen? Nebude kvůli svým povinnostem drakena zanedbávat povinnosti při vedení držby?
Druhá linie příběhu vychází z Lessiných a F'larových zatím tajených záměrů: Vlákna už padají hezkých pár let a ještě nejméně stejnou dobu padat budou, ale co pak? Lehce by se mohlo stát, že se drakeni dostanou do podobné situace, jaká nastala před tímto míjením Pernu s Krvavicí, tedy do pozice trpěných kuriozit, považovaných v podstatě za neužitečné příživníky. A to vůdčí drakenský pár rozhodně nemíní připustit a v tichosti pro drakeny připravuje podmínky pro život po ukončení míjení. Že při tom mimoděk začnou odkrývat okolnosti opuštění Jižního kontinentu původními kolonisty planety, to je jen vedlejší produkt jejich snah.
A ve třetí linii dospívá k vrcholu příběh rozporů mezi Pamětníky a soudobými Perňany. Pamětníci sice byli vykázáni na Jižní kontinent, kde nevadí, že nevylétají proti vláknům, ale obtíže ostatním působí i nadále. Je logické, že všechny tyto linie se prolínají, protínají, vzájemně se ovlivňují a nakonec všechny dojdou do finále. Padání vláken se sice odvrátit nepodaří, ale znovuobjevení možnosti přesné předpovědi jejich spadu a tím i včasného zásahu proti nim ulehčuje život držebníkům i drakenům bez výjimky, stejně jako pochopení odkazů, které se dochovaly v poučných baladách a jejichž význam upadl v dlouhém mezidobí od minulého míjení do zapomnění.
Bendenský vůdčí drakenský pár i v Bílém drakovi patří k hlavním postavám a nositelům děje, ale protože autorka zjevně dává přednost hrdinům, kteří se nacházejí teprve na počátku dospělosti a kteří si svou cestu musí teprve vybojovat jak sami v sobě, tak i ve společnosti, přenechávají Lessa a F'lar prostor v centru dění mladší generaci, představované Jaxomem a jeho vrstevníky, bílého Rutha nevyjímaje. Vzrůstá také úloha ohňových dráčků, kteří byli v prvním díle pouhou legendou, ve druhém se stali milými společníky lidí a v tomto dílu, mnohdy právě díky jejich zvědavosti, všetečnosti a schopnosti reprodukovat lidskému příteli obrazy událostí právě probíhajících i dávno minulých, dochází k nečekaným zvratům v dění. Dozvídáme se stále více podrobností o pernské společnosti a jejím uspořádání.
Máme tady totiž tři odlišná společenství, která mají zcela jiné zvyky a pravidla života. Na jedné straně svět Držeb a jejich Pánů, žijící v téměř feudálním uspořádání, kde Páni mají v držbě postavení suverénů a ve vztahu k poddaným je jejich slovo zákonem. V protikladu k nim je společenství weyrů, kde drakeni žijí pospolitým způsobem jakési velké rodiny, v níž je sice respektováno postavení drakenského vůdčího páru, ale ten rozhodně není všemocný. A někde mezi tím je zase zcela odlišný svět řemeslnických cechů, které jsou sice vázány k držbám, ale požívají samostatnosti, co se jejich vnitřní organizace týká, a nejsou k pánům ve vazalském postavení, nemohou se však světem pohybovat s volností drakenů – snad s výjimkou Harfeníků, plnících funkci pošťáků, novinářů, diplomatů i kronikářů.
Bílý drak se spolu s předchozími dvěma díly řadí v pernském cyklu k tomu lepšímu, co z autorské dílny Anne McCaffreyové vyšlo, a nové vydání v této úpravě si jistě zasloužil. Vytknout můžu jen to, co jsem vyčítala už předchozím dílům: Kniha má velikost a váhu, která příliš nedovoluje brát ji s sebou například do tramvaje nebo jiného dopravního prostředku.
Přesto doufám, že se v dohledné době ke čtenáři dostanou i další díly cyklu a že se konečně dovíme, zda a jak se podařilo vyřešit problémy, které působí cyklické míjení Pernu s Krvavicí. Už se na další pokračování těším a od jejich koupě mě neodradí ani jejich případná cihlovitá úprava.
- Anne McCaffreyová: Bílý drak
- vydal: Triton, Praha 2008
- přeložil: Jan Mrlík
- přebal: Lubomír Kupčík
- 472 stran / 329 Kč
