Noční strana Simona R. Greena si za těch pár let, co ji čtenáři navštěvují, získala poměrně obstojný věhlas spojený zejména s její nepříliš „cudnou“ pověstí. Už při pouhé zmínce o této temné a prohnilé enklávě, kde je možné uspokojit i ty nebizarnější vášně a nejperverznější neřesti, ale také lehce přijít o život či duši, přejíždí mnohým z nich po zádech příjemně mrazivý pocit v očekávání něčeho nebezpečného, a zároveň vražedně svůdného.

Lví podíl na tom má samozřejmě John Taylor, asi ten nejfundovanější průvodce, kterého tam můžete získat. Bohužel, tento chlapík má poněkud znepokojující schopnost dělat si mocné nepřátele, takže zdržovat se dlouhodoběji v jeho blízkosti není právě nejlepší nápad. Pokud tedy nemáte aspoň tolik životů jako kočka. Ovšem na druhou stranu je třeba přiznat, že John za to mnohdy ani nemůže. Jeho protivníci totiž často trpí zpozdilou představou, že ho mohou zastrašit či beztrestně zneužít. A když pak dojde na lámání chleba, je už většinou pozdě. Tak jako v případu Nepřirozeného slídila…

Co je to Nepřirozený slídil? Ten nejbulvárnější plátek, jaký se vám na Noční straně může dostat do rukou. Je přímo přecpaný nejodpornějšími intimitami, pomluvami a výmysly o mocných i těch méně mocných. Jeho vydavatel neváhá uveřejnit cokoli, jen když to příslušně zvedne náklad. Na Noční straně, kde je dekadence, bizarnost a násilí každonočním jevem, se totiž lidé (i nelidé) mohou přímo utlouct po nejšťavnatějších drbech a skandálech mocných. Není tedy divu, že jde Nepřirozený slídil tak na dračku.

Právě teď hodlá vydavatel vytáhnout z rukávu další trumf. Koupil totiž od chlápka jménem Pen Donavon DVD, na kterém má být důkaz o pravděpodobně nejdiskutovanějším tématu ze všech – existenci posmrtného života. Jenže dříve než Donavon může doručit horké DVD do redakce, náhle zmizí. A právě to je důvod, proč si Nepřirozený slídil najme Johna Taylora, nejlepšího hledače ztracených věcí. Pokud si ale myslíte, že Johnovi stačí otevřít jeho proslavené třetí oko a kouknout, kde Donavon a jeho DVD jsou, pak budete těžce zklamáni. Vypadá to, že se do hry zapojil jeden z Velkých hráčů, kterému se podařilo Taylorovo nadání zablokovat. A tak na to John musí jít zase pěkně postaru a vyrazit do ulic…

Abych se přiznal, měl jsem trochu strach, s jakým nápadem teď přijde autor po všech velkých střetech, konfliktech a složitých intrikách, kterými zatím musel jeho hrdina projít. Green se v tomto románu vrací k atraktivnímu tématu novin a žurnalistiky, které už v předchozích knihách nakousl, ovšem většinou ve spojení s Night Times. Tentokrát na to jde z opačného konce – vtrhl do hájemství bulváru, který dokáže pravdu vytvarovat podle toho, jak se mu to právě hodí. A autor si tuhle exkurzi pořádně užívá. Už samotná myšlenka Nepřirozeného slídila do jeho světa zdařile zapadá, přičemž autor v záchvatu tvůrčího nadšení nešetří na podrobnostech a detailech, jako je třeba originální distribuce tohoto čtiva či nutnost co nejdůkladnější ochrany redakce.

Ostatně, jeden z novinářů pracujících pro Nepřirozeného slídila, velmi svůdná polo-sukuba s mazlivým jménem Bettie Divine, se na čas stává Taylorovou společnicí při jeho pátrání. Bettie je kupodivu nejen ďábelsky krásná, ale nechybí jí ani inteligence a vtip, takže společná cesta je pro oba velmi přínosná. Čtenáři tak mají jedinečnou příležitost navštívit nebezpečná místa, na kterých dosud nebyli, přičemž jim John Taylor ochotně poskytne ty nejzajímavější informace o místních celebritách. Na oplátku zase Bettie uvádí Taylora do prazvláštního světa novin, časopisů a tiskařské černi. Navíc se ukazuje, že ani proslavený tvrďák John není vůči samičímu kouzlu Bettie tak imunní, jak by asi měl…

Green vlastní text pojal ve stylu několika na sebe navazujících epizod, které tím či oním způsobem propojil do jednoho kompaktního celku. Děj pak nabušil napětím, drsnými hláškami i akcí, díky čemuž příběh docela slušně „šlape“. Občas ale jako by mu scházela ona lehkost charakterizující většinu předchozích knih. Možná je to tím, že motiv Nepřirozeného slídila Green do svého světa implementoval až dodatečně, nebo rozdělením dějové linie do několika zdánlivě samostatných částí. Takže tu a tam něco „zaskřípe“.

Neznamená to ovšem, že by výsledný produkt nebyl dostatečně dobrý. Nepřirozený slídil je standardním taylorovským příběhem, který rozhodně potěší nejen fanoušky tohoto hrdiny. Navíc autor děj okořenil spoustou soudobých vtípků a narážek, takže se čtenář při čtení rozhodně nenudí. Potenciál Noční strany je ale mnohem větší, takže doufám, že pokud bude Simon R. Green v dobrodružstvích Johna Taylora pokračovat, přijde s nějakým originálnějším nápadem.

• Simon R. Green: Nepřirozený slídil
• vydal: Polaris, Frenštát p. Radhoštěm 2008
• překlad: Josef Hořejší
• obálka: Jonathan Barkat
• 208 stran / 189 Kč