Domovina, R. A. Salvatore
 |
Temní elfové mají velmi špatnou pověst snad ve všech světech, v nichž se vyskytují. A je třeba přiznat, že si ji získali naprosto oprávněně. Jsou totiž zrcadlem negujícím všechny dobré vlastnosti svých ušlechtilých bratránků. Jejich úskočnost, zloba, politikaření, sobeckost či zvrácenost se už dávno staly příslovečnými. A oni sami se neustále snaží svými činy všechny pověsti, které o nich kolují, překonat. Jsou velmi nebezpeční protivníci, neboť na rozdíl od goblinů či trolů jsou téměř vždy zobrazováni jako velice inteligentní a vychytralí tvorové.
Drowové, jak se jim taky říká, jsou ovšem už ze své podstaty stvoření chaosu, v nichž převažuje touha ničit, ubližovat a získávat prospěch na úkor druhých. Hlad po moci a paranoia jsou vášně, které je pohánějí neustále dopředu, ale zároveň je vedou do záhuby. Přece však existuje výjimka. Temný elf, bílá vrána mezi soukmenovci, protože zavrhl zvrácené dědictví svých předků a rozhodl se žít jinak. Drow, který plně chápe význam slov jako ušlechtilost, láska i přátelství. Ano, Drizzt Do´Urden.
Čeští čtenáři se už s Drizztem setkali v trilogii Planina ledového větru, jejíž druhé vydání s vynikajícími obálkami Todda Lockwooda a jiným překladem se před nedávnem objevilo v knihkupectvích. V Planině už ale Drizzt žije delší dobu na povrchu a má kolem sebe přátele i společníky. Kde se ale narodil a co ho vlastně přimělo opustit svou rasu? To zatím bylo utajeno. Teď se všichni Drizztovi fanoušci dočkali, je tu totiž Domovina, první část trilogie Temný elf, jež dějově Planině ledového větru předchází.
V Domovině bere Salvatore nedočkavého čtenáře přímo do jednoho z největších center temnoelfského dění – bájemi opředeného a častokrát zmiňovaného podzemního města Menzoberranzanu. Právě zde se jedné noci Matroně matce rodu Do´Urden narodí Třetí syn, dítě s nezvyklýma levandulovýma očima. Je to právě té noci, která se pro Do´Urdeny stane důvodem k oslavě. Právě se jim totiž podařilo zničit rod stojící v hierarchii nad nimi a postoupit tak o jednu příčku na žebříčku mocných města – z Do´Urdenů stává Devátý rod Menzoberranzanu. Štěstí má zároveň i malý Drizzt. Jako třetí syn měl být obětován pavoučí královně, ale smrt prvorozeného bratra ho před tímto osudem zachrání.
Drizzt se už odmalička setkává se všemi projevy krutosti a úskočnosti vlastní drowům, jež jsou mu předkládány jako standardy, podle nichž jeho rasa žije. Většina lekcí je stejně názorná jako bolestivá. Mnohé z těchto zvyků, rituálů a vzorců chování však mladý drow nechápe či odmítá pochopit, přičemž setrvává v naivní nevědomosti. Podíl na tom má i jeho bojový mistr Zaknafein, jenž je zhnusený způsobem života, který temní elfové praktikují. Drizzt je pro něj nadějí, že ne všichni drowové musí být takoví. Proto se mu snaží svým neobratným způsobem vštípit i jiné hodnoty než ty, které jsou obecně uznávány. Zároveň se obává, že ho ostatní nakonec změní k obrazu svému.
Mladík ale nemůže realitu života ignorovat donekonečna. Léta strávená na drowí bojové Akademii mu otevírají oči, a to dost bestiálním způsobem. Přestože se jeho učitelé i rodina z něj pokouší vykovat otrlého drowího válečníka, přece jen zůstává sám sebou. I on je ale postupně nucen dělat kompromisy, aby přežil. Jenže, kde je vlastně hranice, za kterou už nemůže jít, pokud nechce ztratit úctu sám k sobě? A jak vůbec může přežít v tak vražedném světě, jako jsou Temné říše?
Salvatore se v knize vrací hluboko do Drizztovy minulosti, aby tu vyprávěl příběh jeho dětství a dospívání. Svět drowů v jeho podání je snad ještě pochmurnější a děsivější, než si čtenář představoval z těch kusých zmínek v Planinách. Je to svět plný brutality, pokřivené ctižádosti a nekonečné touhy po moci. Dovoleno je tu prakticky vše, jen když je snažení korunováno úspěchem. Temní elfové dávají nový smysl heslu a modlitbě všech bezohledných ctižádostivců – účel světí prostředky.
Více než názorným příkladem jsou právě Do´Urdenové. Dravý, nemilosrdný a bezskrupulózní rod, jehož otěže drží pevně v rukou Matrona Zlovůle. Ta má velmi ambiciózní plány, pro jejichž naplnění neváhá obětovat kohokoli s výjimkou sebe sama. A Do´Urdenům se daří – bleskovým krvavým útokem zvyšují svou prestiž, moc a vliv. Jenže Zlovůle má v plánu mnohem více. Pouští se do další nebezpečné hry…
A právě v tomto prostředí vyrůstá mladý Drizzt. Přes všechny nenávistné lekce a vymývání mozků se mu nějak daří zachovat si vlastní myšlení i názory a nepodlehnout všeobecně zavedeným stereotypům. Na druhé straně si dlouhou dobu hýčká naivní iluze o vlastní rase a odmítá vidět skutečnost. Přesto uvnitř cítí, že se od ostatních odlišuje. Částečně za to samozřejmě může i vliv jeho učitele Zaknafiena. Mnohé ale vychází i z něho samotného. O to horší pak je prozření. Když Drizzt konečně přijme skutečnost, pochopí, že zůstane navždy vyděděncem. Přesto nepřestává hledat někoho, kdo je na tom stejně jako on. A jediného opravdového společníka nachází v panteří samici Guenhwyvar. Snad proto, že je spojuje podobný osud, oba se záhy spřátelí. Právě Guenhwyvar se nakonec stává pevným bodem, jenž umožňuje Drizztovi odolávat nátlaku okolí.
V Domovině otevřel Salvatore bránu do nového, veskrze temného světa drowů. Je to příběh, v němž se z potu, krve a bolesti rodí legenda – Drizzt Do´Urden.
- R. A. Salvatore: Domovina
- překlad: Kateřina Niklová
- obálka: Todd Lockwood
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2007
- 255 stran / 239 Kč