Malá země, Charles de Lint
 |
Plodný kanadský autor Charles de Lint bývá srovnáván s Robertem Holdstockem pro svůj podobný přístup k mystičnosti krajiny. V románu Malá země z roku 1991 nás zavádí na drsné pobřeží anglického Cornwallu, na útesy nad burácejícím mořem a na pláně vřesovišť pokryté prastarými menhiry, do rybářských vesniček a městeček, jejichž hospůdky znějí navečer svéráznou hudbou místních muzikantů…
Bohužel, ani působivě zachycené prostředí nedokáže udržet pohromadě podivnou konstrukci de Lintova románu. Příběh sektářských spiklenců Řádu šedé holubice, kteří jdou „přes mrtvoly“, aby se zmocnili magického artefaktu – knihy, jejíž četba otvírá brány času a pozměňuje okolní svět a která je jako vzácné dědictví ukrývána jedním staříkem a jeho vnučkou – jako by sem spadl přímo z Šifry mistra Leonarda. Nechybí „naučné“ výklady o esoterice a magii ani drsné scény sexu, mučení a vražd. A do toho jsou kontrastně vkládány kapitoly vysloveně dětského fantasy příběhu o dívence, kterou zlá čarodějnice proměnila v trpaslíčka, ale jíž se podařilo uniknout a posléze s pomocí potrhlého vynálezce, bohémského malíře, dudáka, party rybářských dětí na bicyklech a dokonce jednoho skutečného skřítka nad čarodějnicí a jejími ohyzdnými služebníky zvítězit. Nezdá se vám to trochu bláznivé?
Pravda, jistou logiku tohle spojení dvou příběhů má. Hudebnice Janey Littleová (Malá!), hrdinka „reálné“ části románu, totiž v té „snové“ části nachází obraz svého druhého já a dokonce i symbolický návod k řešení osobního problému. Závěrečné kapitoly naznačují, že ten druhý (dětský) příběh existuje souběžně v nějakém paralelním světě. Magickou spojnicí všeho je hudba, ona prvotní hudba, která tvoří kosmický tanec a propojuje všechny časy a roviny existence. Ovládání hudby je proto nejvyšší magií. Charles de Lint nezapře, že je také hudebník a folkový písničkář. Dokonce je k jeho knize připojen notový záznam šestnácti melodií pro keltské housle, které jeho hrdinka Janey hrála.
Složitá konstrukce románu musela být překladatelsky náročná – a tady vidím další kámen úrazu. Překlad do češtiny je toporný, těžkopádný, často zápasící o správný výraz, přetížený přechodníky a podivně šroubovanými větami. A tak, ačkoliv v mysli čtenáře zanechá Malá země několik podnětných či znepokojivých myšlenek, výsledný dojem je velmi rozpačitý.
- Charles de Lint: Malá země
- vydal: Triton, Praha 2007
- přeložila: Kateřina Amiourová
- obálka: Marek Hlavatý
- 600 stran / 329 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 8/2007.
29. srpna 2007, Otomar Dvořák
