Drsný spasitel, Miroslav Žamboch
 |
Člověk – to zní sice hrdě, ale lidé dokáží být i pěkní parchanti. Jsou schopni udělat i ty nejhorší odporností, a ještě se přitom blaženě usmívat. O tom se přesvědčil i sám Ježíš, když podruhé sestoupil na Zem, aby tu kázal lásku k bližnímu. Žel bohu si však vybral špatné obecenstvo, a tak opět skončil na kříži. Tentokrát to ale lidé fakt přehnali. Bůh zešílel a rozpoutal „malý Armageddon“. A od toho dne pak už nic nebylo jako dřív. Hrstka přeživších se náhle musela vyrovnat se skutečností, že se o svůj svět dělí s bohy, démony, upíry, zombiemi a dalšími potvorami, které vylezly z bůhví jakého pekla. Z bývalých pánů světa se přes noc stala lovná zvěř a lidstvo pomalu propadá barbarství. Přesto existuje naděje…
Miroslav Žamboch je autor, kterého není třeba představovat. Jeho texty hovoří řečí více než jasnou. O jeho popularitě svědčí rychlost, s jakou jeho knihy mizí z knihkupectví i knihoven, a množství nadšených ohlasů čtenářů. Autor se jim za jejich přízeň odvděčuje neustálým hledáním nových postav a vyprávěním nových příběhů. Po bojovném Koniáši, drsném bijci Baklym, idealistickém vojákovi Lancelotovi či válečnicí z nezbytí Marice Zaháňské je tu nový objev – Drsný spasitel.
Osamělý jezdec jede tmou…
Jistého dne před branou opevněné vesnice Dřevěná škvíra zastaví jezdec na koni. Nesourodá dvojice už na první pohled budí zvědavost. Oř zejména proto, že vlastně není žádným koněm, ale sofistikovaným výtvorem lidských rukou z období před Krachem. Je to biobot ve formě koně, poslední model z produkce dávno zaniklé firmy Micubishi, rychlejší, silnější a díky počítači i mnohonásobně inteligentnější než jeho živá předloha. Také se vyznačuje svérázným chápáním slova poslušnost. Mimochodem – jmenuje se Micuma a má cenu své váhy ve zlatě.
Zatímco Micuma se těší obdivu, její pán se musí spokojit se strachem a špatně skrývanou nenávistí. Ostatně už jen pohled do jeho tváře nastoluje otázku, jestli je tento tvor ještě vůbec člověk. Fasetové oko ve vysunovacím tubusu, které jako by vyprojektoval jakýsi šílený vynálezce, rozhodně nepůsobí přívětivým dojmem. Ovšem, na druhou stranu, se tím jeho pohled stává silným přesvědčovacím prostředkem. A oko není jednou podivností, kterou je vybaven. Jedna z jeho rukou je vlastně jen dovedně maskovaným klepetem, jehož použití přináší okolí poměrně drastické zážitky. Kdo a proč ho právě takto „vybavil“, netuší ani jezdec sám. Ten toho ostatně neví mnohem víc. Jako by kdysi utrpěl nějaký strašlivý šok, takže zapomněl, kým nebo čím vlastně byl.
Drsňák v drsném světě
Bezejmenný pistolník putuje temným světem, ve kterém platí právo silnějšího, a snaží se přežít. To mu jde docela dobře, jeho tajemné vlastnosti a velkorážní výzbroj mu poskytují nezanedbatelné výhody. V patách mu často kráčí sestry Smrt a Destrukce. Nikdy ale neklesne na úroveň nemyslícího stroje na zabíjení a zbraně jsou pro něj jen prostředkem, jak bránit sebe i své zásady.
Ačkoliv předstírá, že se stará jen sám o sebe, příliš často se zaplétá do záležitostí druhých, většinou na straně těch slabších a utlačovaných. Je osamělým válečníkem, což mu dává sílu dělat to, co pokládá za správné, a jít za svým cílem bez ohledu na důsledky.
Uprostřed šarvátek a bojů neustále pátrá po vlastní identitě a pomalu skládá útržky minulosti naznačující děsivé tajemství. Slabšího muže by toto odhalení zlomilo, ovšem on se s ním pokouší vyrovnat po svém.
Akčárna, jak se patří!
Drsného spasitele charakterizuje rychle se odvíjející děj přímo nadupaný akčními a bojovými scénami, od soubojů muže proti muži až po grandiózní bitvy vedené těžkotonážní magií. Autor příběh osadil živými a životaschopnými postavami, důkladně prokreslenými. Hlavní tíhu děje nese hlavní hrdina – další ze Žambochových oblíbených mužů na stezce, osamělých válečníků řídících se heslem, že svůj svět si člověk musí zasloužit.
Příjemným osvěžení je pak využití reálií Moravy a Slezska jako pozadí příběhu. Ostravák jako já tu najde spoustu zajímavých podrobností a překvapivých asociací. Pro ostatní čtenáře by bylo myslím jen dobře Ostravu, a zejména Fakultní nemocnici v Ostravě – Porubě, navštívit a prohlédnout si ji. Rozhodně to zaručí mnohem intenzivnější prožitek z příběhu.
Originální nápad se Žambochovi podařilo zdařile převést po podoby výsledného textu a vytvořit tak čtivý a chytlavý příběh, který rozhodně mezi jeho dalšími pracemi nezapadne. Asi největší slabinou je dost překotný závěr, který by si podle mého mínění zasloužil rozvinout na mnohem větším prostoru. Zejména bitva u Sevastopolu měla potenciál na mnohem více „nadupaných“ stránek, než na kolika nakonec byla. Ale to je už jen takové „domácí rejpání“, protože bych chtěl, aby každá Žambochova kniha měla alespoň o 200 až 300 stran víc, než má.
- Miroslav Žamboch: Drsný spasitel
- vydal: Triton, Praha 2007
- obálka: Lubomír Kupčík
- 440 stran / 349 Kč
- (převzato z magazínu Pevnost 4/2007)