Zabíječ orků, Nathan Long
 |
Zabíječ orků aneb Trochu někde jinde
Oblíbená série dobrodružství Felixe Jaegera a Gotreka Gurnissona má další pokračování, ale číslo osm v pořadí je tentokrát z pera Nathana Longa. S radostí jsem se díval na nový přírůstek do své oblíbené odpočinkové série, ale zároveň s pochybnostmi na nové jméno autora.
Felix a Gotrek se mnoha letech vracejí z dalekých cest po blízkém i dalekém východu zpět do známých krajů a shledávají, že se nic podstatného nezměnilo: Orci dorážejí na trpaslíky v horách, na severu se šikují hordy Chaosu a táhnou na lidská města.
Cesta k domovu ovšem není jednoduchá. Naštěstí plují na lodi šíleného kapitána, který je ochoten pustit se do prorážení blokády trpasličího přístavu a nijak se nezajímá, jak se z něj dostane ven. Snad neprozradím mnoho z děje, když zaletím o několik desítek stran dále a přelétnu nad trpasličí pevností ovládanou velmi podivnými orky. Většina knihy se pochopitelně točí okolo znovudobytí této pevnosti.
Nezávidím autorovi jeho situaci: Pokud bude pokračovat v Kingově duchu, bude nařčen z plagiátu, pokud vloží svoje prvky, naštve fanoušky série. Autor si zvolil druhou možnost a bohužel nedodržel některé zásadní premisy, na kterých stojí oblíbenost této série:
Gotrek je chladný a depresivní, postrádá svou superhrdinskost i sarkastické poznámky. Je zraněn, až se nemůže postavit, a dokonce i unaven jinak než z boje – prostě nějak nám měkne z „nadtrpaslíka“ až k pomezí reality.
Felix je jaksi plošší, postrádá barvitou povahu popisovanou Kingem a stává se opravdu jen vypravěčem a terčem trpasličích narážek.
Trpaslíci již ignorují Felixův titul „Přítel trpaslíků“ a nijak je nezajímá, že zachraňoval jejich předky v Karaku osmi vrcholů a bojoval s Kladivem osudu. K lidem jsou všeobecně pohrdaví a nepřátelští, mezi sebou neuvěřitelně malicherní až na hranici grotesky.
Chaos jaksi schází a všeobecně postrádám obvyklé kulisy předchozích knih. Ani ti orci již nejsou, co bývali.
Jiné kulisy naopak přibyly, ale trpasličí metro, o kterém mimochodem v předchozích dílech nepadlo ani slovo, to se mi překusuje hodně těžko.
Mimo nedodržení základních předpokladů série se autor nevyhnul ani
mnoha logickým chybám. Jen na ukázku:
Proč by kapitán prorážel blokádu, když nemá šanci dostat se ven?
Trpasličí metro s parními(!) vlaky jaksi postrádá větrání.
Zkusili jste někdy podpálit uhlí zápalkou?
Kde se vzaly v závěru knihy popisované stavby a kdo vyrobil amulety
(nákrčníky)?
Abych jen nekritizoval, tak se kniha, i přes filozofující pasáže, docela dobře čte, nepostrádá spád a obsahuje množství zábavných, i když většinou absurdních, pasáží. Usekaných hlav a údů je také dostatek a orčí krev teče proudem.
Celkové vyznění knihy je ovšem vysloveně depresivní a závěr knihy depresemi přímo přetéká. Nejsem přítelem amerických happyendů, ale tohle je docela silná káva i na mne.
Celkově shrnuto jsme v tradiční situaci se starou sérií, ale novým autorem. V kontextu předchozích knih vyznívá hodnocení negativně, ale jako samostatný román bych ho hodnotil mnohem kladněji.
- Nathan Long: Zabíječ orků
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2007
- překlad: Leona Malčíková
- obálka: Geoff Taylor
- 285 stran / 219 Kč