1984: Vítejte ve světě, který by neměl nikdy vzniknout, George Orwell: Devatenáct set osmdesát čtyři
 |
Není to zrovna veselá vize budoucnosti. Lidé jsou zredukováni na snadno nahraditelné částečky obřího systému, jehož jedinými produkty jsou strach, smrt a rostoucí nedostatek. Odpor vůči zrůdnosti stávajícího zřízení je však předem odsouzen k nezdaru. Velký bratr vidí vše a neodpouští.
Winstona Smithe lze považovat za šťastného člověka. Jako člen Strany se na rozdíl od většinové populace může těšit mnohem vyšší životní úrovni. Zároveň jsou však na něj kladeny větší nároky. A tak zatímco plebs za cenu vysoké úmrtnosti takřka nepodléhá ideové kontrole, Winston si musí dávat pozor, aby splňoval všechny požadavky na uvědomělého občana a přispěl tak svým dílem k budování lepších zítřků.
Jenomže on na nějaké budování zvysoka kašle a ví, že zítřky se ho netýkají. Frustrován neustálým strachem a všudypřítomnými sledovacími zařízeními, odhodlá se ke vzpouře – začne si psát deník. Ačkoli už tímto se neomluvitelně provinil proti zásadám Strany, je Winston odhodlán zajít ještě dál. Jakmile pozná stejně nespokojenou Julii, uvědomí si v plném rozsahu, v jak absurdním státě je nucen žít. Jeho jedinou spásou se tak může stát pokus o zapojení se do tajné organizace plánující převrat.
George Orwell v pěti bodech
- Narodil se roku 1903 v Indii jako Eric Arthur Blair.
- Zkoušel mj. pracovat i pro Indickou imperiální policii v Barmě.
- Byl znám svými sympatiemi k demokratickému socialismu.
- Během občanské války ve Španělsku bojoval jako dobrovolník v milicích Dělnické strany marxistického sjednocení.
- Jeho nejvýznamnější díla jsou kritikou a zároveň varováním před totalitními režimy.
Román Devatenáct set osmdesát čtyři je ve své podstatě příběhem dvou nešťastných lidí, kteří se pokouší poznat něco jiného než zaběhnutou šeď totality. Ovšem čím víc času tráví porušováním přísných pravidel, tím zřetelněji pociťují potřebu udělat cokoli pro to, aby tento zrůdný režim padl. To je však očividně mnohem těžší, než se může na první pohled zdát. Absolutní neexistence individualismu zaručuje, že ať se člověk snaží sebevíc, neustále stojí proti celé společnosti. Zaměřit svou zlost na konkrétní cíle není možno; Velký bratr je víc než jen jeden vůdce, je to ideologie. Navíc nelze ani nikam uniknout, neboť celý svět je zotročen stejnými verzemi téže zrůdnosti.
Orwellova kniha je dokonalým receptem na fungující totalitní zřízení. Obyvatelstvo je potřeba rozdělit do tří kast. Zatímco obyčejní lidé fungují pouze jako extrémně levná pracovní síla, kterou není třeba příliš zatěžovat jak ideovou propagandou, tak neustálým kontrolováním, členové Strany musí splňovat přísné podmínky kolektivistického systému a zároveň jsou pod neustálým dohledem. Elita Strany pak podléhá kompletnímu utajení, a tak je zde pouze naznačeno, že jich se žádná omezování netýkají.
Dále je potřeba manipulovat s emocemi a potřebami obyvatel tak, aby lidé směřovali svou energii tam, kam ji chce Strana. Přidá-li se neustálé upravování minulosti způsobem, který koresponduje s aktuální politickou situací, není možné, aby výsledný režim nefungoval. Ovšem devatenáct set osmdesát čtyři není jenom návodem či kritikou totality. Orwell zde primárně varuje před přílišnou občanskou pasivitou. A i když se čtenáři mohou po dočtení uklidňovat, že žijí v docela jiném světě, tím nejděsivějším aspektem této knihy je bezpochyby podobnost některých detailů fikce s realitou.
- George Orwell: Devatenáct set osmdesát čtyři
- Argo, 2015
- překlad: Petra Martínková
- obálka: Martin Radimecký
- 316 stran, 298 Kč
