Vzestup je fiktivní dílo. Jména, místa a události jsou buď produktem autorovy představivosti, nebo se používají k fiktivním účelům.

Překvapivé?
U sci-fi, zvlášť akční a situované do herního prostředí, by čtenář fiktivnost očekával. Ale nebyli by to američtí autoři, kdyby si nesnažili krýt záda. Zejména když píšou o tajném vládním projektu na rozvoj mimosmyslových schopností. Ten se zvrtne zásluhou aktivit tajemné polovojenské organizace s tradičním cílem ovládat svět. Přesto se hraje o něco jiného, ne méně závažného.
To, kolem čeho se celý příběh totiž točí, je biotika. Talent podobný telekinezi, na jehož rozvíjení u nadaných dětí se soustředí projekt Vzestup. Ne že by se dříve biotici nevyskytovali a necvičili, tentokrát ale nejde o ryze vojenskou záležitost. A právě toho využil pan Záhadný a do Akademie Johna Grissoma podstrčil kukaččí mládě. Konkrétně supertalentovanou dvanáctiletou autistku Gillian, s jejíž budoucností má samozřejmě své plány…

Navzdory lákání anotace však Gillian není hlavní hrdinkou. I vzhledem ke svému psychickému stavu příběhem jen tak prochází, s výjimkou dvou, tří situací jako objekt výzkumu, nelegálních pokusů, výuky i zachraňování. Mnohem aktivnější role zbyly na Kahlee Sandersovou, instruktora Hendela a na jejího otce.
Sice se mi nezdálo, že až na určitou, jemně naznačenou potřebu rituálů a rutiny, by se Gillian nějak lišila od libovolného silného introverta žijícího ve svém vlastním světě, ale každopádně to není špatný nápad. Vzestup je hlavně dobrodružné čtivo, psychologie v něm hraje druhé housle a to navzdory zvratům, kdy někomu přeskočí a změní svůj životní směr o sto osmdesát procent.
Víc prozrazovat netřeba. Vzhledem ke způsobu, jakým Drew Karpyshyn (ne)skrývá šokující odhalení, je hned po přečtení prvních stránek zkušenému čtenáři jasné, oč půjde, a otázkou zůstává „jak“.

Zbytek se autorovi podařilo zvládnout na slušné úrovni. Vzestup je správně namíchaný koktejl informací, konspirace, akce a zvratů, propracovaný jako komunikační systémy kvarianské migrační flotily. Varuji, nejde o sarkasmus. Příběh funguje bez zadrhávání, čte se jedním dechem a relativní přímočarost není na škodu. Občas se objeví trhlina, ale taková, v níž se nikdo normální nešťourá. S výjimkou zločineckých myslí a rýpavě-perfekcionistických recenzentek.

Vzhledem ke Karpshynovu talentu zrekapitulovat zásadní informace ze hry tak, aby nepůsobily jako pěst na oko, a poutavým způsobem vykreslit prostředí do detailu, by se v knize neměly ztratit ani osoby Mass Effectu neznalé. A kdo ví, třeba je vyprávění upoutá natolik, že se začnou zajímat i o hru.

Mass Effect: Vzestup je v každém případě kvalitní kniha. Navzdory anotaci nejde o psychologický thriller v prostředí space opery, ale o skvěle napsaný akční příběh, kde se pořád něco zajímavého děje. Jak by řekl Záhadný, s pozoruhodným potenciálem zkrátit cestu vlakem, polední pauzu, nudnou hodinu… Nečekejte však víc.
Žádná sofistikovaná nadstavba se nekoná, žádné hluboké myšlenky, dokonce se v zásadě nedočkáte ani složitých morálních dilemat. Všechna, co se na scéně objeví, se vyřeší tak nějak předvídatelně, aby se náhodou nešlo čtenářům proti srsti.
Svým způsobem je to dobře, protože temnější konec by se ke knize vhodné i pro mladší věkové skupiny nehodil. Stručně shrnuto, fanoušci Mass Effectu budou nadšeni, začínající čtenáři dobrodružnější sci-fi taktéž. Ostatní čeká čtivý průměr, lahodná jednohubka, u níž se dá jen těžko očekávat, že si její obsah po měsíci, dvou dokáží vybavit.

• Drew Karpyshyn: Mass Effect 2: Vzestup
• překlad: Jakub Mařík
• Fantom Print, Ostrava 2010
• obal: BioWare
• 288 stran / 199 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).