Pán čarodějnic, André Wiesler
 |
Hagen vyrůstá na hradě Aichelbergu jako chráněnec hraběnky Anny, která mu projevuje více náklonosti než svému vlastnímu synu Albrechtu. Hagen je duší bojovník a rytíř, zatímco Albrecht by jen seděl v knihách a kul prohnané pikle proti Hagenovi. Jejich dětské spory se ale přenesou až do dospělosti a Albrechtovo pohrdání a závist přerostou ve smrtelnou nenávist.
Albrecht jako příčinu svých věcných neúspěchů vidí Hagena, jako by
jeho bratr stál v cestě jeho štěstí, přitom je to právě Albrecht,
který hází Hagenovi klacky pod nohy a připraví ho o nejednu lásku.
Ačkoli se Hagen narodil jako vlkodlak, naučil se své prokletí kontrolovat,
ale násilná smrt milované ženy mu způsobí bolest, kterou neunese ani jeho
ocelová sebekázeň, a krutě se pomstí na rodině domnělého vraha.
Pronásledován výčitkami se uchýlí do kláštera, aby činil pokání, ale
jeho vina ho však příliš tíží. Vydává se na nábožnou jakubskou cestu,
na které však dochází k poznání, že Bůh pro něj zvolil jiné
poslání. A tak se přidává k Zikmundovým křižákům v boji proti
kacířským husitům. Pro Albrechta se po smrti Václava IV., kterému se
zavázal sloužit a v jehož přízni si chtěl vybudovat svou moc, stává
jediným životním cílem Hagenova smrt.
Celé vyprávění stojí a padá na sporu dvou bratrů a všechny další
kličky, ať třeba pátrání po vzácné relikvii či záchrana Zikmundova
života jsou jen drobnosti, ze kterých je příběh slepen, nečekejte tedy
žádnou ucelenou zápletku. Je to jen vyprávění o strastiplné životní
pouti jednoho křesťana, který svou nadpřirozenou sílu věnuje Bohu a boji
proti kacířům. To však může být pro české čtenáře problém, protože
jsme uvyklí nazírat na husity z opačné strany.
Německý autor André Wiesler nás v prvním díle Kronik Hagena von Stein
chvílemi zavádí i do současnosti, ve které moderní inkvizitoři získají
do rukou právě Hagenovu kroniku a pátrají po vlkodlacích a
čarodějnicích. Jejich dlouhodobé záměry jsou však prozatím čtenáři
skryty, tak snad dojde k jejich odhalení a případnému propojení
s minulostí v dalším díle.
Wiesler obratně zapracoval českou historii do svého románu, využil Husova věznění v Kostnici i pražskou defenestraci v roce 1419 a oba hlavní hrdiny k těmto událostem přimotal. Jsem však asi příliš velký bezvěrec na to, abych chápala život člověka, který „když Bůh poručí“, tak nemůže jinak. Obdivuji více hrdiny, kteří se vzepřou svému osudu, až už je jakýkoli, než ty, kteří se řídí „božím vnuknutím“. Nahlížení na husity jako bezbožnou lůzu a sebranku mi taky není příliš vlastní.
Přes své výhrady k ději románu však autorovi nelze upřít poutavost a vytříbený styl, umné přecházení mezi třemi liniemi vyprávění, které nenarušuje celistvost, ale spíš pomáhá připoutat čtenáře k textu. Příběh tak ubíhá velice svižně a čtenář se najednou ocitá u překvapivého závěru, který v něm vyvolá touhu po dalším pokračování. Pokud se chcete podívat na českou historii i z jiného pohledu a máte rádi magii a nadpřirozeno, neváhejte a sáhněte po Pánu čarodějnic.
- André Wiesler: Pán čarodějnic
- vydal: Fantom Print, Ostrava 2010
- přeložila: Svatava Kretková
- přebal: Lukáš Tůma & Tomáš Havelka
- 368 stran / 269 Kč
Autorka recenze je redaktorkou webu Děti noci.