Nadace, Isaac Asimov
 |
Nadace je bez diskuze jedním ze stěžejních děl světové fantastiky. Ukázala zcela nový náhled na žánr a stála u kolébky nejen moderní podoby space opery, ale i hard sci-fi, založené na využití vědeckých poznatků v čistě beletristickém textu. Vznikla spojením čtveřice povídek, které původně vycházely ve čtyřicátých letech minulého století v časopise Astounding, do jednoho celku – a stála u zrodu nejen nové éry světové sci-fi, ale i kariéry jedné z nejvýznamnějších postav žánru, spisovatele Isaaka Asimova.
Komu patří Nadace?
Všechno je kompromis. Vládci galaktické Říše, zahrnující do sebe mnoho milionů obydlených planet, stojí před vážným dilematem: co s Harim Seldonem, uznávaným matematikem a vědeckou kapacitou, která všude hlásá, že Říši čeká blízký zánik. Pokud jej zavřou, bude z něj mučedník, pokud ho nechají přednášet a šířit podvratné myšlenky, vznikne panika a chaos. Zbývá jediné – splnit podmínky, které vědec má, a uklidit jej někam daleko, odkud nemůže škodit. Vládci Říše však netuší, že to je přesně cíl, kterého chtěl Hari Seldon dosáhnout. Na planetě Terminus vzniká Nadace, projekt, jehož primárním cílem je podle všeho zachránit lidstvo od tmářství a zapomnění a shrnovat veškeré vědění do obrovské Galaktické encyklopedie.
Jenže jak roky plynou, obyvatelé Terminu zjišťují, že nic není tak jednoduché a přímočaré, jak se na první pohled zdálo – a že Hari Seldon viděl do budoucnosti dál, než se jim vůbec zdálo možné. Nadace se tak pomalu, ale jistě z nevinného vědeckého společenství stává významným hráčem v mocenském boji drobných státečků na okraji galaxie – a vzniká státní útvar, jehož cílem by postupně mělo být ovládnout chaos vzniklý po rozpadlé Říši. Má to tak ale být doopravdy, nebo je to jen další trik Hariho Seldona a jeho psychohistorie, která dokázala dopředu vypočíst nejen každou větší krizi, ale i to, jak bude vyřešena…?
Věda je všemocná
Jsem už staromilec. Víc než cokoli jiného to dokazuje, jak moderní a svěží mi stále Nadace připadá – i když přitom vím, že mnohým čtenářům „nové“ generace už vlastně nic neříká a přistupují ke knize jako k úctyhodné, ale poněkud nudné relikvii. Jenže – v dnešní době nekonečných ság je zkratka, již Asimov při tvoření a charakterizaci svého vesmíru použil (vše pak bohužel ke stáru rozmělnil v několika zbytečných pokračováních a prequelech), něčím nevídaným.
Vesmír galaktické Říše funguje i na půdorysu pěti krátkých textů, kde každý z nich posouvá děj o několik desítek let kupředu. A tak postupně sledujeme, jak Seldonovi následovníci mění tvář Nadace – suchopárné encyklopedisty střídají díky Salvoru Hardinovi starostové, kteří uvážlivou politikou nenásilí propojenou s propracovaným náboženstvím (jež maskuje vědecké poznání a obaluje ho tajuplnými závoji magie) dokáží udržet na uzdě zdivočelé, agresivní sousedy; a magnáti v čele s Hoberem Mallowem nakonec ovládnou okolní planety obchodem a ekonomickým nátlakem. Ano, řešení jsou pohádkově jednoduchá a málo krvavá na to, aby mohla být reálná… ale čtenář má stále pocit, že jakési zrnko reality se v tom skrývá. Té, již přináší striktně vědecký Seldonův základ, na kterém je vše vystavěno.
Z dnešního pohledu se samozřejmě může jevit poněkud naivní představa, která z knihy doslova tryská – že věda je samospasitelná, že nakonec dokáže vysvětlit a předpovědět všechno. A že k tomu stačí jen pár vzorečků. Každá krize, která přichází (vždy po mnoha desetiletích), je zde doprovázena otevřením trezoru a spuštěním hologramu dávno zemřelého Seldona, který všem sdělí, že to, k čemu došlo, přesně očekával a že s více než devadesátiprocentní pravděpodobností vypočetl i to, že lidé z Nadace vyřeší problém správně. Z tohoto hlediska je nutné brát v potaz dobu, kdy povídky vznikaly – polovina dvacátého století byl věk mohutného rozvoje vědeckých odvětví a idealistických představ, že absolutní poznání je možné.
Význam Nadace podtrhuje i skutečnost, že v českém překladu vyšla již třikrát – ve třech různých nakladatelstvích. A opět – stojí za to v tomto případě trochu investovat a sehnat si vydání, u nichž je v kolonce překladatel uvedeno Viktor Janiš. První český oficiální překlad z AG kultu sice doma schraňuji jako oko v hlavě, ale když jsem do něho při psaní tohoto článku nahlédl, zjistil jsem, jak moc se za dvacet let posunula kvalitativní hranice, pod níž už považuji překlad za zcela nepoužitelný.
Přečíst Nadaci (a její dvě přímá pokračování Nadace a Říše a Druhá Nadace) je pro každého fanouška sci-fi povinnost. Můžete proti tomu protestovat, brblat, jak zastaralé, málo epické a rozmáchlé, či jak jednoduché čtení to je, ale věřte, to je tak všechno, co s tím můžete dělat.
- Isaac Asimov: Nadace
- Překlad: Viktor Janiš
- Obálka: Michael Whelan
- Vydaly: Argo / Triton, Praha 2009
- 208 stran, 268 Kč
Recenze je převzata z magazínu Pevnost 2/2010.
5. srpna 2010, Jiří Popiolek