Prostě jen další soudný den , Simon R. Green
 |
John Taylor coby nejpopulárnější postava Noční strany, onoho prohnilého srdce Londýna z představ Simona R. Greena, si už i u nás stihl vybudovat pověst muže, s nímž se čtenář nikdy nenudí. Pravda, při jeho eskapádách se okolí většinou otřásá v základech a bytosti všeho druhu raději berou nohy na ramena, ale každá „legrace“ přece něco stojí. A ti, co si ho najmou, stejně jako jeho protivníci, prostě jen dostanou to, co si zaslouží. Nejinak je tomu i v deváté knize jeho dobrodružství nazvané příznačně Prostě jen další soudný den.
Hned na začátku je třeba přiznat, že Noční strana tak trochu „vyměkla“. Není se však čemu divit. Po apokalyptickém mejdanu, který tu s takovou vehemencí uspořádala Johnova máti Lilith, se značná část tohoto města ve městě ocitla v ruinách a spousta mocných se odebrala přímo do pekla. A to jak v přeneseném, tak i skutečném smyslu slova. Uvolnila se i křesla Autorit, která ovšem vzápětí obsadila podivuhodná skupinka lidí zahrnující viktoriánského dobrodruha Juliena Adventa, Nevěřící Jessiku Sorrow či neblaze proslulou luxusní kurtizánu a vražednici Annie Jatka. Tyto nové Autority plánují vést Noční stranu jinak než jejich předchůdci, a možná i k větší spokojenosti obyvatel tohoto místa. Jenže hned na počátku funkčního období se ocitají v nezáviděníhodné situaci. Svou návštěvu totiž právě ohlásila další pohroma – Kráčející muž.
Kráčející muž je ztělesněním hněvu Božího. Jednou za generaci může člověk dostatečně silně věřící nebo dostatečně zoufalý uzavřít smlouvu se samotným Bohem. Stačí jen přisahat, že bude sloužit Dobru a trestat Zlo, a stane se něčím víc než člověkem – manifestací Boží vůle. Je silnější, rychlejší, a pokud si udrží víru, téměř nezranitelný. Ale zároveň se tím vzdává kusu sebe sama, části své lidskosti. Pro Kráčejícího muže existuje jen Dobro a Zlo, nic mezi tím. Je to porota, soudce i kat v jedné osobě a proti jeho verdiktu není odvolání. Takže je celkem jasné, že jeho plánovaný příchod na Noční stranu, kde má skoro každý máslo na hlavě, vyvolává děs a paniku.
Dokonce tak velkou, že se nové Autority rozhodnou pro krajní řešení – najmout si neblaze proslulého Johna Taylora. Ten má využít svého unikátního nadání, aby se Kráčejícímu muži dostal na kobylku. Má přitom volnou ruku, jediné, co jeho zaměstnavatele zajímá, je konečný výsledek. Dokáže si ale John poradit se skutečným a nefalšovaným Božím hněvem? Nebude to i pro něj příliš tvrdý oříšek? A co když se ukáže, že Kráčející muž má i přes své brutální metody vlastně pravdu? Ne nadarmo se přece říká, že na Noční straně najdete ty nejděsivější perverzity a nejstrašlivější zrůdnosti. Co udělá Taylor potom? Nenastal už opravdu čas, aby to tady někdo pořádně „vyčistil“?
Jak je vidět, John Taylor se dostává do nezáviděníhodné situace. Jeho nadání ho opět (už se to pomalu stává pravidlem) nechává na holičkách a on se tak musí Kráčejícímu muži postavit sám. Má sice v rukávu pár nepříjemných překvapení, ale jak se zdá, na jeho protivníka žádný z triků neúčinkuje. Je tedy nejvyšší čas, aby přišel s něčím skutečně účinným, což ale vyžaduje dozvědět se o protivníkovi co nejvíce. Ne nadarmo se říká, poznej svého nepřítele. A zatímco shání informace, likviduje Kráčející muž jedno hnízdo neřesti a zločinu za druhým. Nikdy přitom nezapomene odhalit děsivé podrobnosti o strašlivých skutcích, které měly jeho „oběti“ na svědomí, takže se vlastně prezentuje téměř jako lidumil. S tímto pojetím však příliš nekoresponduje fakt, že při jeho akcích často přijdou k úhoně i lidé, kteří si takový osud nezaslouží. Ale to Kráčejícímu muži nijak nevadí.
Green v knize čtenáři opět servíruje fascinující příběh plný bleskurychlých akcí, podivuhodných bytostí, dobrodružství a napínavých situaci, který koření vtípky a černým humorem. Nejprve podává jako předkrm pátrání po tajemství nezvyklé svěžesti a mladosti přátel bonviána Percyho D´Arcy, v němž nachází své uplatnění voodoo motivy i klasika jako Dorian Gray. Na tuto „jednohubku“ navazuje hlavní chod, v němž náš hrdina neodvratně směřuje ke střetnutí s Kráčejícím mužem. A jako už mnohokrát, ani tentokrát nerozhodne o výsledku hrubá síla, ale inteligence, chytrost a vtip. Na nic jiného se totiž John Taylor nemůže spolehnout, protože proti němu stojí fanatik obrněný vírou a oslepený bolestí.
Příběh samotný má rychlý spád a okamžitě vtáhne čtenáře do děje, aby ho propustil až na úplném konci. Než se tak stane, prožije čtenář s hlavním hrdinou spoustu prazvláštních situací a ocitne se na podivných místech. Green tu totiž představuje nové, zatím nepříliš známé části Noční strany stejně jako její další „celebrity“. Dokonce čtenáři nabídne i pohled téměř intimní do společného domu Johna a jeho přítelkyně Suzie Brokovnice. Už jen proto si musíte román přečíst. Ale nejen proto. John Taylor je tady totiž ve skvělé formě a spolu s ním exceluje i celá Noční strana. Tenhle příběh je fakt dobrý! (A to i přes altruisticko-patetický konec. Ale každý z nás občas projde nějakou tou krizí osobnosti, dokonce i slavný John Taylor.)
- Simon R. Green: Prostě jen další soudný den
- vydal: Polaris, Frenštát p. R. 2009
- přeložil: Josef Hořejší
- obálka: Jonathan Barkat
- 228 stran / 199 Kč
