Conan nelítostný, Juraj Červenák
 |
Conan se narodil v Americe v hlavě texaského rodáka Roberta E. Howarda, jehož příběhy s charismatickým barbarem oslnily čtenáře i další spisovatele natolik, že v průběhu několika desetiletí Cimmeřan prolétl na křídlech jejich více či méně povedených pokračování celý svět a významnou zastávku si udělal i u nás. Na stránkách knih se s ním do křížku pustili mnozí čeští a slovenští autoři včetně Ďura Červenáka, jenž mu zatím věnoval čtyři tituly. Dva už vyšly i v reedici, což je příklad i poslední conanovky, která se dostala na naše knihkupecké pulty.
Conan nelítostný poprvé vyšel pod Červenákovým pseudonymem Thorleif Larsen v roce 2000 v nakladatelství Brokilon, které se postaralo i o druhé vydání. Text je upravený, vychází pod autorovým pravým jménem a je opatřen tradičně výbornou obálkou Michala Ivana. Ta zcela vystihuje obsah, stejně jako anotace – válečnými barvami pomalovaný Cimmeřan se sveřepým výrazem v obličeji a mečem potřísněným krví a mozky nepřátel v této knize skutečně prožije jedno ze svých nejkrvavějších a nejpochmurnějších dobrodružství.
A také nejmorbidnějších. Ani nešlo jinak, když se Červenák tentokrát rozhodl svého hrdinu vyslat do boje s bohyní rozkladu Elderoth, která si libuje v hnijících mrtvolách a lidských končetinách a orgánech v různém stupni rozkladu. Má své přisluhovače, jež jí svou vírou dodávají sílu, a tak je připravena společně s nimi svrhnout vládu havraního boha Lugha a nastolit vlastní temný kult po celé Vysočině. Její plány se snaží překazit barbarské klany, které zůstaly věrné Lughovi, s vůdcem Ranskerem v čele a – protože jsme v conanovce – samozřejmě i zachmuřený Cimmeřan, jenž pochopitelně nejvíc doufá v to, že se konečně pomstí nenáviděným Hyperborejcům, jež vzkříšení Elderothina kultu mají na svědomí, a především že si z bitvy odnese tučnou kořist. Jako společníka mu Červenák přidělil Ergila Zabíječe, držitele mocného meče, jenž je společně s Lughovými druidy to jediné, co se může Elderoth postavit. A tak přichází čas konečné bitvy mezi mocnými bohy, stránky budou jiskřit magií, písmena se utopí v krvi, tryskající z přeťatých tepen, a odstavce budou vibrovat fanatickým řevem barbarů, toužících získat co nejvíc hlav nepřátel. A Conan se bude svým mečem ohánět opravdu nelítostně…
Červenák napsal toto dobrodružství v tom nejlepším conanovském duchu. Kniha čtenáře přiková ke stránkám a pustí ho až na poslední straně. 271 stránek uteče jako voda, vždyť je to vlastně jen jedna velká bitva, prokládaná ukázkami života barbarských kmenů Vysočiny. A i v těch se většinou rozbíjejí nosy ve rvačkách o nejlepší kus divočáka a narážejí žebra v závodech bojových vozů. Jako protipól zde slouží rytíř Ergil, na němž Červenák dobře ukazuje rozdíl mezi barbarským severem a civilizovaným jihem. Tempo románu je neúprosné, posilované autorovým typickým střihovým stylem, kdy se scéna před očima čtenáře míhá jako záběry z toho nejlepšího akčního filmu, tady navíc ještě umocněném pasážemi tvořenými přítomným časem a krátkými úsečnými větami, které silně připomínají filmový scénář (Bleskové seknutí a ušatá hlava se točí ve vzduchu, rozsévá černé krůpěje. Surové kopnutí, tělo se klátí do houští. Walrond opět dopadá. Další ghúl odstrčí umírajícího druha, aby se mohl vrhnout na nepřítele. Stačí však jen překvapeně otevřít tlamu, než mu studená čepel rozštípne lebku… s. 193). Cítíte to? Tohle je typický Červenák. Pohrál si i s hrdiny, kteří se chovají tak, jak se v odpočinkové literatuře, a především v conanovce, chovat mají, tedy předvídatelně a v rámci svých černobíle načrtnutých charakterů. Vadí to? Ne. Vadí jednoduchý lineární děj a minimum odboček? Kdepak, sem to sedí, a kdyby se Conan zaplétal do složitých obsahových smyček, už by to nebyl on. Co naopak trošku zklame, je samotný hlavní hrdina. Barbar byl v Howardových dílech silnou a charismatickou postavou, která hravě zastínila všechny ostatní a strhávala na sebe pozornost v každém okamžiku. Nebyl to jen tupý stroj na zabíjení se svaly místo mozku, naopak, díky své inteligenci se dostal i na královský trůn a prošel nástrahami, jež vyžadovaly kromě silných paží i něco v hlavě. Ani Červenák ho nedělá takového, jak si ho představuje většina do conanovských knih nezasvěceného světa na základě filmových adaptací (i když se zde přece jen víc věnuje válečnické části jeho osobnosti), bohužel v jeho knize musí Conan o čtenářovu přízeň urputně bojovat s dalšími výraznými postavami. Barbar tu samozřejmě stojí u mnoha významných událostí, ale chybí tu ten skutečně důležitý a rozhodující moment, u něhož by si čtenáři řekli: „Ano, tohle je ten pravý Cimmeřan, který pod podrážkami svých sandálů rozdrtí každého hrdinu, jenž by si nad míru nárokoval naši přízeň.“ Tenhle nedostatek zamrzí, ovšem autor ho vyvažuje závěrem, jenž se lehce (jen lehce, žádné dějové kotrmelce) vymyká čtenářovu očekávání a je tak příjemným zpestřením. Conan nelítostný je výbornou ukázkou odpočinkové fantastiky, jež si nenárokuje naše mozkové závity, zato si u ní výborně oddechneme a zpříjemní nám večer po těžkém pracovním dnu. Jistě, autor má i v rámci nenáročné fantastiky za sebou lepší díla (oba díly Bivoje či román Sekera z bronzu, rouno ze zlata), ale i tak tohoto Conana nezatracujte, a pokud se vám líbí Červenákův akční styl, dejte mu šanci. Jen malé upozornění na závěr: U Conana nelítostného zásadně nejezte. V některých pasážích by se vám totiž mohlo udělat špatně.
- Juraj Červenák: Conan nelítostný
- přeložila: Anežka Bornová
- obálka: Michal Ivan
- vydal: Brokilon, Praha 2009
- 271 stran / 228 Kč
