Nekropole, Dan Abnett
 |
Řád a Chaos, dvě nesmiřitelné, protichůdné veličiny spolu soupeří
již po mnoho tisíciletí. Vesmír Warhammeru 40 000 je té nikdy nekončící
války plný. Nejinak je tomu i na Verghastu, jedné z planet císařského
Impéria, kde Vervunský průmyslový úl čelí hrozbě, kterou nepoznal již
po více než sto let. Znovu se k jeho adamantiovým hradbám valí okrově
zbarvení válečníci konkurenčního úlu Ferrozoika. To, co se však
původně jeví jen jako další obchodní válka, se postupně, k hrůze
obyvatel úlového města, mění v nemilosrdný střet se silami samotného
Chaosu.
Vervunský úl není na opravdovou válku připravený. Jeho půlmilionové
vojsko nikdy doopravdy neválčilo, generalita je nezkušená a nejvyšší
vládce Salvador Sondar tráví všechen čas v Nádrži uvědomění, kde sní
své podivné sny a málo se stará o skutečný stav věcí. Není proto divu,
že Úl musí požádat o pomoc imperiální gardu. Kromě jiných se mu tak
vydává na pomoc i jednotka tanithských Duchů pod vedením generála
komisaře Gaunta.
Dan Abnett nevybavil svoji knihu žádným rozvleklým úvodem. Hned s prvním řádkem se začíná rozléhat kvílení sirén a vypuknuvší panika je předzvěstí toho, co přijde. S každým novým odstavcem úvodní kapitoly nás autor seznamuje s novou postavou, ale v mnoha případech se nejedná o budoucí hrdiny románu. Jejich život se odehraje na pouhých několika stránkách a jsou jen „kanónenfutrem“, na němž Abnett se syrovou brutalitou přibližuje čtenáři pravou tvář totální války bez patosu a falešného hrdinství. Taková je ostatně i celá první třetina knihy.
Dělení na třetiny bych se podržel i dál. Ve druhé třetině máme
možnost sledovat takřka nepřetržitý sled válečných scén, které jsou
jen místy přerušeny intrikami vojenských i civilních obyvatel Vervunu,
jež se odehrávají i ve chvílích, kdy je zničení celého úlu přímo na
spadnutí. Ačkoli je prostřední úsek knihy naplněn bitevní vřavou,
působil až na vývoj několika postav, které se dokázaly díky
probíhajícímu konfliktu zocelit, trochu ploše. Bitevní scény postrádají
větší napětí a jsou v mnoha případech podány jako sled dokumentárních
záběrů i s nezbytným sumářem ztrát na jejich konci.
Pokud se ale čtenář dokáže přenést přes výše popsanou pasáž, čeká
ho odměna v podobě závěrečné třetiny, kde konečně kromě samotného
válečného konfliktu naplno propuknou také nesváry mezi jednotlivými
veliteli a složkami armády. Kromě svého vojenského umění tak může
generál Gaunt ukázat i nekompromisní tvář politického komisaře. Dosud
víceméně skrytá vrstva osobních rozmíšek tak vystupuje do popředí a
přidá ději na autenticitě. V posledních kapitolách také klesá počet
hlavních figur, které opouštějí šachovnici střetu s Chaosem více či
méně brutálním způsobem, a ty, co přežijí, dostávají více prostoru
i šancí proniknout do čtenářského povědomí.
Kniha Nekropole rozhodně nezklame žádného fanouška Warhammeru 40.000 a přidává další střípky do mozaiky osudů jednotky Gauntových Duchů, která se čtenářům představila již ve dvou předcházejících knihách. A pokud patříte k těm, kdo stále váhají a mají strach z komplikovanosti warhammerského universa, mohu i vám tuto knihu s klidným svědomím doporučit. V hrubých obrysech se dozvíte o odvěkém konfliktu mezi Řádem a Chaosem i o pohnutém osudu domovského světa, ze kterého Duchové pocházejí. Před knihou tak musím varovat jen zapřísáhlé pacifisty, kterým by četba mohla způsobit zdravotní komplikace. My ostatní, jak věřím, si krátce užijeme nepředstavitelnou válečnou řež a pak se vrátíme k poklidným civilním životům.
- Dan Abnett: Nekropole
- přeložil: Vojtěch Dušek
- obálka: Adrian Smith
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009
- 328 stran / 239 Kč
