Upíři žijí mezi námi. Tento neoddiskutovatelný fakt nám v poslední době předkládá stále více autorů fantastiky. V něčem jsou si předkládaná fakta podobná, někdy jsou lehce rozdílná, a v některých případech si dokonce protiřečí. Díky nakladatelství Triton nám může svoji verzi předložit i polská spisovatelka Magdalena Kozak. V jejím podání jsou upíři rozdělení na dva nesmiřitelné tábory. Kdo četl už první knihu její upírské série, ví, že ti „dobří“ jsou Nocaři a ti „zlí“ si říkají Renegáti. Uvozovky jsem zvolil zcela úmyslně, protože mezi dobrem a zlem může vést jen velmi tenká hranice, která je závislá na výkladu té či oné strany.

Vesper byl před rokem jen člověk, pak dostal příležitost stát se dlouhověkým a osud ho zavál na stranu Nocařů, kteří vedou nelítostnou válku s Renegáty. Překotné události závěru předchozí knihy však Vespera uvrhly do zajetí a na počátku knihy druhé se probouzí v tajném Domě, jemuž vládne tvrdou rukou bývalý Bojovník Strix. Už od počátku je jasné, že Vesperova další existence nebude vůbec snadná, a jen proto, že nad ním drží ochrannou ruku sama Lord Renegát, Paní Aranea, dostává šanci přežít. Jak se později ukáže, má s ním renegátská vůdkyně vlastní, velmi ambiciózní plány.

Nocaři Vesperovi se náhle otvírá zcela nový svět, jenž je rubem toho, který doposud znával. Záhy pochopí, že i na straně „zlých“ jsou bytosti, jež chtějí prostě jenom přežít a zachovat si přitom svou tvář. Začíná se tak v něm svářit do té doby naučené neotřesitelné přesvědčení a poznatky z nového života na straně Renegátů. Vše se navíc komplikuje, když se na scéně objeví další nepřítel, ohrožující obě upírské komunity. Trochu paradoxně to však Vesperovu svědomí poskytne jistou úlevu. Sám sebe přesvědčuje, že pokud vycvičí renegátský oddíl proti lidským Vatikáncům, přinese to nakonec prospěch i jeho starým přátelům.

Už na první pohled zaujme kniha provedením. Tvrdá vazba s přebalem totiž není v našich končinách zrovna typická pro knihy tohoto žánru. Na druhý pohled sepne čtenářům „upírovek“ v hlavě poznání, že „mi to něco připomíná“. Pak stačí jen letmý pohled ke knihovně, kde hřadují knihy Petry Neomillnerové, a je jasno. Marek Hlavatý, potažmo Triton, totiž vybavil druhý díl série o Tině Salo velmi podobnou obálkou a tím hned od začátku zadělal na srovnávání těchto sérií, nehledě na to, že pod hlavičkou stejného nakladatele vychází i knihy o Anitě Blakeové, a tak je rozhodně s čím srovnávat. A Renegát z toho nevychází právě nejlépe.

Zpočátku, v době, kdy se Vesper postupně stává příslušníkem komunity Renegátů, se kniha jeví velmi zajímavě. Autorka rozehrává vnitřní boj hrdiny s vlastním přesvědčením a prostou touhou přežít. Hodně prostoru věnuje Vesperovým myšlenkám a jeho vnitřním monologům týkajícím se touhy očistit vlastní jméno a sejmout ze sebe punc zrádce. Ovšem to, co je zpočátku vcelku zajímavé, se postupem doby stává pouhou rutinou a zhruba od poloviny knihy začíná pomalu, ale jistě nudit. Kniha tak připomíná nepříliš povedený filozofický traktát na téma viny a svědomí, autorka se v tom začne neuvěřitelně plácat a ve chvílích, kdy se tento styl vyprávění začíná stávat neudržitelným, nám naservíruje akci. Ostatně, co by to bylo za upírský román, kdyby v něm čas od času nezašplouchala trocha krve. Bohužel ani tady není Magdalena Kozak příliš silná v kramflecích, protože akční scény v jejím podání vyznívají velmi nevěrohodně a působí dojmem samoúčelnosti

Největší nedostatek knihy však vidím v její nevyváženosti, čímž mám na mysli hlavně jednání většiny důležitých postav. Lord Renegát Aranea tak jednou působí jako sebejistá a neomylná velitelka, aby o pár stránek dál prosadila neuvěřitelně hloupou myšlenku společného setkání všech Renegátů na silvestrovské párty, která si neříká, ale přímo hromově volá po přepadu, jenž samozřejmě přijde. Samotní Renegáti jsou jednou líčeni jako takřka neporazitelní borci, ale podruhé jako banda amatérů, které by do kapsy strčilo i nocařské nedochůdče, a tak se to několikrát prostřídá. Vývoj postav je samozřejmou a vítanou věcí, ale autorka si s nimi dělá, co chce, jen proto, aby se jí hodily do právě probíhající scény.

Upírská tématika je momentálně „in“, a tak se na nás knihy se zubatými hrdiny valí ze všech stran. Kvantita ovšem jen málokdy znamená také kvalitu a Renegát je toho příkladem. I když si i Vesper jistě najde příznivce, pro mě se tahle kniha prostě bere příliš vážně a neobsahuje ani zbla nadhledu. Autorka prostě zatím ještě nemá na to, aby udržela kvalitní nit příběhu po celou knihu. A to se její rozsah vyšplhal nad tři stovky stránek jen kvůli velkému odsazení textu od okraje listů.

• Magdalena Kozak: Renegát
• vydal: Triton, Praha 2009
• přeložil: Pavel Weigel
• přebal: Marek Hlavatý
• 336 stran, 328 Kč