Extrémní science fiction, Mike Ashley (ed.)
 |
Název okamžitě zaujme každého příznivce science fiction a porce téměř šesti set stránek v tvrdé vazbě vzbudí nejvyšší očekávání. Co to vlastně může být ta extrémní science fiction? Pro mě osobně to slovo znamená extremální, vybočující ze stavu, který se obecně považuje za normální. Jenomže co to znamená normální u science fiction? Science fiction je typická tím, že předkládá, má předkládat, nové neotřelé myšlenky, pohledy na věc a dovádět je do důsledků. A přesně tohle o textech shromážděných v této antologii tvrdí sám editor. Při čtení jsem neustále průběžně uvažoval, jakou sci-fi nám zde Mike Ashley vlastně předkládá.
V antologii je představeno celkem devatenáct povídek, z nichž dvanáct
vzniklo v posledních zhruba patnácti letech a ty ostatní jsou starší.
K takovému množství textů se není možné při zachování rozumného
rozsahu podrobněji vyjádřit, přesto to zkusím. Na začátku představím
dle mých osobních preferencí nejlepší excelentní pětici a pak něco
přidám i k dalším povídkám.
Jader Benzen Roberta Reeda předkládá šílenou vizi lidstva
cestujícího galaxií na gigantické lodi, na níž jako pasažéry převáží
příslušníky jiných, mnohem vyspělejších civilizací. Ale o tom Jader
Benzen (jméno mimozemšťana) vlastně není. Tahle grandiózní kulisa je
využita k prezentaci základního prostého dilematu. A to se vydařilo
dokonale, vypointováno až na samotném konci. Bytosti obývající vesmír se
nedělí podle počtu panožek, úrovně technologie a druhu metabolismu, ale
podle toho, zda jsou dobré nebo špatné, a tohle dělení jde napříč
vším.
Při čtení této povídky mě napadlo, že právě velkolepá prostředí a
kulisy se velmi často a velmi zdařile užívají k poukazování na ty
nejprostší (a současně nejsložitější?) součásti našich životů.
Jaké konkrétně, to záleží na každém z nás.
A totéž platí i pro další text, tentokrát u nás dobře známého
Alastaira Reynoldse a jeho Merlinovu zbraň. Pro Reynoldse jsou prostě
války táhnoucí se přes čtvrtinu galaktického roku a ještě dál něčím
naprosto běžným, čtenář mu to věří a nechá se strhnout tokem jeho
představivosti.
Třetí v řadě je Odkonáno Jamese Patricka Kellyho. Válka v prostoru i čase a dalších dimenzích, o nichž my nemáme ani ponětí. A poté co je nakonec lidstvo zachráněno včetně jeho práv přináležejících všem inteligentním bytostem, přichází čas i na to nejobyčejnější, na život muže a ženy, dvou normálních lidí.
Tichomořská záhada Stephena Baxtera těží z prosté, ale geniální myšlenky, jak by dopadla druhá světová válka, kdyby do ní Spojené státy nemohly zasáhnout stejným způsobem jako u nás, a to prostě proto, že Tichý oceán je o něco širší, než jak ho známe my. O kolik, to se právě hrdinové pokoušejí zjistit. K jejich smůle je povrch Země zakřiven jinak než u nás. Skvělé, zábavné, elegantní.
Dlouhý hon (Geoffrey A. Landis) patří také do kategorie válečných příběhů, tentokrát už ne překlenujících milióny světelných let, ale pouhé desítky, snad stovky. Lidé se změnili natolik, že pro individualitu už mezi nimi není místo. Ale nepřizpůsobiví jedinci vždy existují a někteří jsou ochotni utíkat opravdu dlouho, aby zůstali takoví, jací jsou. Tahle povídka svou jednoduchostí ve smyslu respektování přírodních zákonů, jak je známe, potěší každého příznivce hard science fiction (autor je vědec). A příběh – ten nadchne.
Anomálie Gregoryho Benforda, A talíř vzal roha se lžící (Paul di Filippo), Kytice od Alenky (Cory Doctorow & Charles Stross) a Žranice (Jerry Oltion) mají společný jistý odlehčený přístup k příběhu. V každé povídce je nějaká myšlenka, ať už vychýlení Měsíce z jeho dráhy, extrémní rozvoj inteligence běžných spotřebičů nebo technologie umožňující manipulaci s lidským tělem prakticky bez omezení, dovedena do nějakého z možných konečných extrémů a čtenář se u toho baví, může dál sám extrapolovat a souhlasit, či nesouhlasit.
Stvořitel Clifforda D. Simaka nám představuje autora předtím, než si vytvořil vlastní vesmír psů, farmářů a mimozemšťanů, který máme tak rádi, a patří k jedněm ze starších prací v antologii. Starším textem jsou v této knize už jen Noví lidé B. Vallanceho. Text vznikl v roce 1909, takže nápady v něm obsažené, jakési bioinženýrství lidského druhu a totální kontrola nad rozmnožováním, jsou dnes již ohranou písničkou. Před sto lety to muselo být něco naprosto úžasného. I tak je zajímavé pozorovat, jak se s danou problematikou vypořádal autor narozený v předminulém století.
Grandiózní záběr mají povídky Dny Solomona Gurskyho (Ian
McDonald) a Soudce (Greg Bear), předjímající možný vývoj
lidského druhu tím nejfantastičtějším způsobem. Zatímco McDonald
dovoluje vývoj jistým způsobem jaksi odkonat, Bear nás nechává napospas
konci vesmíru, který jsme sami uspíšili.
Stejně velikášský je i Harlan Ellison, jehož Na pomezí se také
táhne přes galaxie a vesmíry, ale je jaksi poetičtější, více obrazný a
má zajímavou grafickou podobu. Ještě se mi nestalo, že bych při čtení
jedné stránky otočil knihu několikrát kolem dokola. Strhující.
Pat Cadigan přispěla do antologie detektivním příběhem Smrt v zemi
zaslíbené, kde se pátrání odehrává ve virtuální realitě, do níž
si však lidé přenášejí všechny své úchylky a komplexy ze skutečného
světa bez ohledu na to, jak dokonalé falešné identity si vytvoří.
Na poměry knihy ve vyloženě komorním textu Měla na to žaludek se
Theodore Sturgeon zabývá námětem mimozemského parazita (Věc, Vetřelec),
ale jinak a více u toho zdůrazňuje lidskou psychologii, a navíc si
zachovává zdravě hravý přístup.
Výčet uzavírají Wangovy koberce Grega Egana a Vodní svět (Stephen L. Gillett & Jerry Oltion). Obě povídky pojednávají o objevování nových světů, cestování vesmírem a samozřejmě o problémech, které je nutno překonat a vyřešit.
Pokud se mám na závěr vyjádřit k tomu, zda je kniha Extrémní science fiction skutečně extrémní, pak říkám ne. Tato antologie představuje jádro science fiction, mnohostěn, o něž se opírají odštěpující se subžánry pronikající jinam. Ale nic to nemění na skutečnosti, že je to skvělá kniha patřící do knihovny každého, kdo má vědu, fikci a fantazii rád.
- Mike Ashley (ed.): Extrémní science fiction
- vydal: Triton, Praha 2009
- přeložil: kolektiv
- obálka: Dominic Hartman
- 592 stran / 349 Kč
