100 nábojů 9: Minutemani ví, jak chutná smrt. Je totiž jejich řemeslem, Azzarello Brian a Risso Eduardo: Smrt je mým řemeslem (100 nábojů 9)
 |
Série 100 nábojů se pohybuje jako na houpačce, nahoru a dolů. Naštěstí se to povětšinou netýká kvality jednotlivých knih, ale spíše jejich dějové výživnosti a tempa. A tak po pozvolném atmosférickém tanci v rytmu Smrtícího blues přichází svazek Smrt je mým řemeslem.
Brian Azzarello zavedl své svěřence už notný kus cesty od počátečního filosofovaní nad kufříkem plným nevystopovatelných nábojů po boj agenta Gravese proti konspirační mocnosti nazývané Trust. Stejně jako postupně umě splétá jednotlivé linie načrtnuté v dřívějších dílech, tak se vše postupně více rozkrývá a čtenář zjišťuje, že čím víc toho ví, tím těžší je odhadnout, kam scénárista své hrdiny zavede. Překvapení je všudypřítomné. Staří známí se vynořují jak králíci z klobouku, postavy nečekaně mění strany nebo kují pikle se svými bývalými úhlavními nepřáteli a chudák čtenář neví, kde mu hlava stojí.
To je taky jeden z mála záporů série, protože je v ní opravdu těžké se vyznat kvůli množství odboček, návratů a slepých uliček v dějovém oblouku. Bez poznámek nebo osvěžení si děje z minulých knih je takřka nemožné si udržet přehled, k čemuž přispívá i podobnost některých postav. A hlavně je těžké se ubránit pocitu, že síla 100 nábojů je hlavně v těch vedlejších liniích a drobnokresbě všedních situací a ne v hlavní, konspirační linii. Ta je příliš rozmáchlá a neposkytuje intenzivní zážitek v rámci jedné knihy, tak jako tomu je u drobnějších příběhů. Pro větší zážitek z hlavní dějové linky by bylo potřeba přečtení více knih po sobě.
100 nábojů v pěti bodech
- 100 nábojů obdrželo prestižní ceny Eisner a Harvey Award.
- Brian Azzarelo začínal v nakladatelství Vertigo, potom přešel k slavnějšímu DC Comics.
- Podílel se na řadě známých sérií jako Hellblazer, Superman a Batman.
- Eduard Risso začínal v časopise Heavy Metal a 100 nábojů ho vyneslo mezi autory DC Comics.
- Risso získal hned čtyři Eisnerovy ceny, všechny za sérii 100 nábojů.
Panoptikum postav se s každým dílem rozrůstá a každý si tady může najít hned celou řádku svých favoritů. Je radno si jich vybrat víc, protože není radno se příliš spoléhat na jejich dlouhou životnost. Ve Stovce čtenáři rozhodně nenajdou nějaké černobílé postavy, respektive budou jen těžko hledat čistokrevné klaďasy. Prohnilého hajzla, který by neudělal dobrý skutek ani na mučidlech, zas až takový problém najít není.
To ale neznamená, že by zde nebyla spousta sympatických postav, a to dokonce na obou stranách hlavního sporu. Jenom prostě všichni mají nějaký škraloup. Tahle série totiž sice nemá hrdiny, ale za to ji nechybí oběti. Obyčejný člověk často těžce doplatí na machinace Trustu, agenta Gravese nebo prostě jenom nějakého obyčejného vyšinutce, co se k tomu jenom náhodou přimotal. Ale tak už to chodí, život není fér, obzvlášť když se dostanete pod ruku Brianu Azzarelovi.
Mezi nejsilnější stránky 100 nábojů ale patří hlavně drsná poetika a perfektní atmosféra, na níž se lvím podílem účastní Eduard Risso, který neustále dokazuje, že noir se dá dělat jinak. I na slunném jihu Ameriky je dost temných zákoutí a zakouřených barů a pod košilí s květinovým vzorem se drsňák dokáže skrýt stejně dobře jako pod těžkým kabátem. Klíč je pouze ve způsobu, jakým se to podá. A ten mají autoři vypilovaný do precizních detailů. Nikde jinde nenajdete tak působivě popsaný depresivní příběh v tolika barvách. A i když se na koloring u komiksů často zapomíná, tentokrát by to byl přímo smrtelný hřích.
Série se ve v devátém svazku opětovné posouvá dál se svým příběhem, všechno se komplikuje a připravuje pro nadcházející střetnutí. Smrt je mým řemeslem sice není nejlepším dílem 100 nábojů, ale čtenář v něm najde vše, co činí tuto sérii jedinečnou.
- Azzarello Brian a Risso Eduardo: Smrt je mým řemeslem (100 nábojů 9)
- BB art, 2013
- překlad: Petr Zenkl
- obálka: Dave Johnson
- 224 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 449 Kč)
