Velvet aneb Hon špionů na sametovou krásku, Ed Brubaker, Steve Epting: Velvet

big_velvet-wAQ-498989

Velvet Templetonová – jméno jak pro hollywoodskou herečku a nosí jej tuctová sekretářka jednoho podsaditého firemního ředitele. Koho by napadlo, že právě taková žena by mohla být vděčný pracovní materiál pro mistra komiksové kriminálky Eda Brubakera? Americkému scenáristovi se ale tahle výchozí konstelace nesmírně zalíbila a chytil se jí. Možná se ale patří dodat, že Velvet nebyla vždycky sekretářkou. A taky to, že onen ředitel vede přísně tajnou špionážní organizaci, jejíž operativci tahají za nitky po celé zeměkouli.

„Jmenuji se Bond, James Bond.“ Těžko v paměti vypátrat známějšího špiona než právě skotského hezouna z románů Iana Fleminga a pozdějších filmových adaptací. Právě nesmrtelná značka Bond asi nejlépe demonstruje, že ani s příchodem 21. století nezvoní klasickému špionážnímu žánru umíráček. Vzpomeňme na úspěch Jasona Bournea, stále bobtnající sérii Mission Impossible Toma Cruise či neutuchající zájem o romány mistra žánru Johna Le Carré. Nové a nové generace diváků a čtenářů se s oblibou vydávají po stopách tajných agentů do potemnělých postranních uliček, postávají u baru a tiše usrkávají další martini, líbají okouzlující, tajemné krásky, anebo během bláznivých automobilových honiček uhýbají svištícím kulkám.

Špionka od psacího stolu

Pletichaření tajných služeb, megalomanské plány mezinárodních zločinců, korupce v samém srdci vládních garnitur, nebo agenti, kteří to hrají na obě strany, to vše jsou dějové evergreeny žánru, který si oblíbil i komiksový scenárista Ed Brubaker. A oblíbil si jej dokonce natolik, že dlouhá léta nosil v hlavě plán na sepsání čistokrevného špionážního komiksu. Když se později s touto myšlenkou svěřil kreslíři Stevu Eptingovi, s nímž tehdy pracoval na příbězích Captaina Ameriky, byla už ruka takřka v rukávu, nebo přesněji tužka na papíře.

Jenže jak na to? Nabízela se řada možností, jak podobný příběh uchopit, Brubaker si ale vybral tu nejspíš vůbec nejpřekvapivější. Bere to přes psací stůl, skrze postavu obrýlené sekretářky. Ať už jde o autorovo popíchnutí čtenáře, jemuž tím nenápadně připomíná, že skutečná agentská práce je často halda papírování a neustálé reporty nadřízeným, anebo si této hříčky Brubaker ani sám nebyl vědom, jedno je jasné velmi záhy: Sametová kráska Velvet Templetonová, která už mimochodem není nejmladší, je asistentka s pohnutou minulostí. A jestliže má očistit své jméno, bude muset vyhrabat nějaké to eso ze zrezlého šuplíku vlastních utajovaných dovedností.

Dlouhovláska je totiž v pořádné bryndě. Strkala nos, do čeho neměla, a agenti tajné agentury ARC, pro kterou pracuje, ji našli v bytě nad zkrvavenou mrtvolou bývalého kolegy. Jenže Velvet muže nezabila. Podle všeho na ni někdo ušil boudu. A chce-li Velvet závod s vlastními kolegy přežít, bude muset co nejrychleji vypátrat, kdo to byl.

Akcí napěchovaný thriller

Obálka komiksu Velvet slibuje čtenáři špionážní thriller z období studené války a přesně toho se mu pod hřbetem knihy také dostává. Rozjezd sice může působit trochu příliš hekticky, neboť Brubaker čtenáře nemilosrdně hodí do víru dění, aniž by mu dal čas se pořádně nadechnout, když ale člověk na tenhle dynamický kvapík včetně zázračného přerodu kancelářské krysy v mrštnou lvici přistoupí, příběh jej v dobrém smyslu strhne.

Jako spoustu jiných amerických komiksů, i Velvet původně vycházela v sešitové podobě, a tak je akcí napěchovaný scénář trochu poplatný této epizodické formě. Vždy po pár stránkách přichází nový dějový zvrat nebo alespoň napínavá sekvence či změna lokality, nejlépe zakončená nějakým tím cliffhangerem či nevyřčenou otázkou. Pojistit si, že čtenářský zájem neochabne, bylo prostě pro nezavedenou sérii klíčové. S tím nejspíš souvisí i fakt, že Brubakerův komiks se v dobrém i zlém nesnaží o imitaci reality, ale čerpá především z přepumpované tradice agentských filmů a knih, v nichž nerozbitní protagonisté převezou a přeperou mnohonásobně početnější přesilu a i z té největší šlamastyky vyváznou maximálně s drobnou vráskou na čele.

Podobná zaskřípání scénáře o dějovou linku však nejspíš většina čtenářů velkoryse přehlédne a v pomyslném hodnocení udělí Brubakerově novince plný počet bodů. Těch pár zdrženlivějších kritiků možná poukáže na to, že většina postav působí trochu černobíle, že ve scénáři při bližším pohledu zejí díry a že ani ta zápletka není nijak originální. A i tihle kritici budou mít pravdu. Ale kdo by se pro jednou nenechal unést dobře odvedeným řemeslem, navíc vyzdobeném kreslířskými schopnostmi Steva Eptinga?

  • Ed Brubaker, Steve Epting: Velvet
  • BB/art, 2022
  • Překlad: Richard Klíčník
  • 416 stran, 990 Kč (v e-shopu Fantasye již za 891 Kč)
5. ledna, Jakub Ehrenberger