Violet s přáteli je po událostech Železného plamene zpět v Basgiathu, válečné akademii pro dračí jezdce, kam se na konci předešlého dílu po „dezerci“ vrátili, aby zachránili Navarru, svou rodnou zemi, jež je zradila, před kompletní zkázou. A ačkoli Navarru i samotnou školu ubránili, bitva si vyžádala až příliš mnoho obětí, a to nejen na poli padlých. Tu největší oběť položil člověk, kterého Violet miluje z celého světa nejvíc…
Aby zachránil Navarru před pádem, a především bělovlasou dívku bojující ve stěnách akademie hned za jeho zády, musel se Xaden – už zcela vyčerpaný na hraně vyhoření – uchýlit k odčerpání magie ze země, jinak by nebyl schopen nadále vzdorovat. Čerpání magie mimo vlastní hranice však vede k jedinému – odevzdání vlastní duše temnotě, což je prvním krokem k tomu, aby se jezdec připojil k veninům, temným vládcům, kteří ničí celý Kontinent a proti kterým kadeti akorát bojovali v samém středu Basgiathu.
A tak zatímco je Violet zpět ve studijním procesu, musí se vyrovnat se smrtí své matky, která v bitvě za Navarru položila svůj život, a především se skutečností, že muž, kterého miluje, se mění ve venina. Dokud Xaden odčerpával magii jen jednou, jeho oči si stále zachovávají svou barvu a on samotný lidské emoce, nicméně je jen otázkou času, než znovu podlehne a nenávratně propadne temnotě. Violet se proto ponoří do hloubek archivů a tisíců knih ve snaze najít jakoukoli zmínku o léku, než bude příliš pozdě.
Knihy ji nakonec přivedou k poznámkám o vzdálených ostrovech, na nichž by se teoreticky mohl nacházet sedmý dračí druh, který před staletími zmizel neznámo kam a zanechal po sobě na Kontinentu jediné vejce, z něhož se nakonec vylíhla Violetina Andarna. S nadějí, že by snad tento neprobádaný dračí druh mohl vědět, jak veniny porazit či vyléčit, se Violet s přáteli vydává na dalekou cestu, na níž budou muset bojovat nejen s časem…
Předchozí díl se se čtenáři rozloučil kapitolou z Xadenova pohledu, což nabízelo, že by se autorka mohla od třetího dílu uchýlit ke změně a rozdělit vyprávění mezi více postav, nicméně Onyxová bouře ve vyprávění pokračuje i nadále téměř stoprocentně z Violetina pohledu. Také zde si však úplný závěr knihy, který byl napěchován akcí a naši hrdinové bojovali na všech frontách, vyžádal, aby autorka poskytla pár kapitol i dalším postavám mimo Xadena, a tak měli čtenáři poprvé možnost „nakouknout do hlavy“ i někomu jinému než jen ústřední dvojici příběhu.
Kromě větší nabídky pohledů v samotném závěru knihy, autorka čtenářům nabídla k prozkoumání také výrazně větší kus svého světa a vypravila se s hrdiny do míst, do nichž je nikdy předtím nezavedla, a to včetně lokalit bez magie, kde jezdci a letci nemají možnost využívat své signety, či dokonce komunikovat s vlastními draky a gryfy. Na čtenáře tak čekají nové země s rozdílnou historií a kulturou, která bývá mnohdy až diametrálně odlišná oproti kultuře předchozího ostrova, který je vzdálen jen den letu. Takže zatímco na jednom ostrově chtějí naše hrdiny zabít, na tom dalším je naopak obdivně oslavují. Violetina pátrací letka se tak bude muset vypořádat s velkou řadou nástrah.
Onyxová bouře každopádně pokračuje v zajetých kolejích a nabízí mnoho akcí, bojů, tajemství a magie. Čtenáři nejsou ochuzeni ani o komediální vsuvky, které má na starosti především postava Ridoca, a oproti předchozím dílům přidává i na emocionální stránce. Vzhledem ke stavu, v němž se Xaden nachází – tedy pomalý, ale nezastavitelný proces kompletní přeměny ve venina –, hlavní hrdinové neuniknou notné dávce stresu či pocitu bezvýchodnosti situace. Veškerá beznaděj, kterou pociťují, však výrazně přispívá romantické lince a celý tento díl se v kruzích zahraniční „book“ komunity označuje jako Xadenův milostný dopis Violet. Protože je to právě jeho láska k Violet, která stojí v popředí všech rozhodnutí, jež v tomto díle vykoná.
