Situace je nadmíru výtečná. Sovětský svaz neexistuje a Spojené státy byly rozparcelovány mezi vlivné korporace. Mafie platí za jednoho z největších zaměstnavatelů a dává si velice záležet na tom, aby vaši pizzu doručila včas. Krom toho někdo začal distribuovat (v reálném i virtuálním světě) novou drogu, která je schopná během několika minut udělat z lidí blábolící trosky. Takové normální cyberpunkové úterý.
Umi platí za nepravděpodobného hrdinu, a právě proto se do této role dokonale hodí. Programátor na volné noze, jeden ze zakladatelů virtuálního Metaverza (kterému se na tomto projektu povedlo nezbohatnout), milovník samurajských mečů a toho času rozvážející pizzu pro mafii. A nesmíme zapomínat na jeho parťačku S.O., která pracuje jako kurýrka schopná na svém chytrém prkně doručit cokoli kamkoli. Společně musí zjistit, proč Sníh způsobuje takové drastické reakce a jak se mu daří zavirovat programátorům mozek.
Jak se propracovávají informacemi v obou světech (přičemž v tom virtuálním mají k dispozici téměř dokonalého knihovníka, kterému bychom dnes říkali AI asistent), zjišťují, že Sníh není jen droga, ani ďábelsky jednoduchý a účinný virus. Sníh je restart. Stejný jako kdysi postihl Sumery, což mělo neblahé následky na jejich civilizaci. A přestože zmatení je jakýmsi druhým lepidlem civilizace, takovou díru ve schopnosti komunikovat, jako umí udělat Sníh, nikdo jen tak nespraví. A tak se jeden programátor s katanou a lehce trhlá skejťačka vydávají zachránit svět.
Cyberpunk byl vždycky dokonale depresivní. Občas je příjemné číst nějakou žánrovou klasiku a říkat si, co všechno se autorům a autorkám nepovedlo trefit. Jen se nedoporučuje brát to z opačného konce. Neal Stephenson se nevyžívá v detailech (nepočítáme-li konverzace se knihovníkem) a zpočátku se ani příliš nepouští do vysvětlování. To vytváří jistý pocit zmatení ze strany čtenářů, což mohl a nemusel být záměr (každopádně funguje to skvěle a tematicky se to náramně hodí k hrozbě rozšíření nové drogy). Propojit historii, mýty a náležitě temnou budoucnost se povedlo dokonale. Obzvlášť když Umi mezi vším tím máváním katanou musí čas od času zastavit a poslechnout si nějakou krátkou přednášku o sumerské říši. Na první pohled absurdní, ale pokud je člověk schopen fungovat na dvou místech najednou, proč ne?
Nelze ani nezmínit autorův smysl pro humor, který jako by napovídal, že to s touto verzí budoucnosti není zase tak zlé. Minimálně tehdy, když může být mnohem hůř. A stejně jako v případě jiných klasických děl žánru, i tady platí, že některé nápady a vize doceníme teprve dnes. Obzvlášť popis pracovního prostředí u federálů spojuje to nejlepší z humoru, dystopie a kritiky nesmyslné byrokracie. Zároveň dokonale sedí na současné korporace a pravděpodobně nejen na ně.
Sníh patří právem ke klasickým dílům nejen cyberpunku, ale světové literatury celkově. Možná se naše budoucnost s tou Neala Stephensona nepotká úplně, ale ta odhodlanost doručit jídlo v přesný čas je inspirativní i v této době.
