Steven Huxley nevzpomíná na své dětství rád. Vyrostl sice na malebném anglickém venkově, ve srubu a hned vedle starého a kouzelného lesa. Jenomže tím veškerá pozitiva končí. Ryhopský les je totiž doopravdy zvláštní. Nebezpečný a fascinující. A právě tato fascinace hrozí zničit všechny, kdo se jí poddají.
Stevenův otec strávil studiem lesa celý život. Byl jím doslova pohlcen a nic jiného pro něj neexistovalo. Při každé vhodné příležitosti podnikal se svým kolegou objevitelské výpravy ve snaze odkrýt co nejvíc z tajemství hvozdu. Dokonce i v posledních dnech a na smrtelné posteli patřily jeho myšlenky více lesu nežli rodině.
Tou dobou je Steven ve Francii, kde zůstal po skončení druhé světové války. Občasně si dopisuje se svým bratrem Christopherem, který se o nemocného otce stará. Ale když se Christopher na dlouhou dobu odmlčí, rozhodne se Steven vrátit domů a zjistit, co se s bratrem stalo. Ke svému zděšení ho najde v zajetí stejného okouzlení Ryhopským lesem, jakým trpěl jejich otec. Z optimistického bratra se stal zasmušilý podivín. Veškeré pokusy rozmluvit mu návštěvy lesa končí nezdarem.
Ba co víc, Christopher se stále častěji pouští hlouběji do lesa a jen neochotně se vrací zpět. Steven mezitím taktéž pomalu podléhá magii Ryhopského lesa. Proti své vůli se tak oba bratři stávají součástí legend, které si lidé předávají odnepaměti. Legend, v nichž dobro bojuje se zlem. A kde jeden z bratrů musí zemřít.
Nazvat Ryhopský les pouze magickým bylo by zoufale nedostačující. Jedná se o jeden z posledních zbytků původního pralesa, jedinečný ekosystém plný tajemných zákoutí a mýtických bytostí. A právě ony jsou tím, co dělá Ryhopský les výjimečným. Ve své podstatě lze tyto obyvatele lesa označit za výplod lidské fantazie. Přesněji jde o to, že les využívá lidí a jejich představivost k tomu, aby oživil hrdiny dávných legend. Není tudíž obtížné narazit při procházce mezi stromy na Robina Hooda či krále Artuše, případně na celé vesnice z různých období lidské historie. A přestože jsou tato stvoření, neboli mytága, ve své podstatě fiktivní, účinky jejich zbraní jsou velmi reálné. To však samozřejmě neznamená, že Stevenovi půjdou po krku všechna mytága. Vzhledem k jeho roli v příběhu se najdou i bytosti připravené podat mu pomocnou ruku.
Zápletka Lesa mytág je z kategorie těch nejklasičtějších. A to pouze s drobnými rozdíly. On ji nepotká, nýbrž rovnou stvoří. Jejich násilné odloučení a následná cesta hlavního hrdiny za záchranou své vyvolené je protkána krátkými popisy některých legend obklopující les. Naneštěstí pro netrpělivé, tyto příběhy v příběhu čtenářům jako nápověda příliš neposlouží. Autor se totiž pojistil prohlášením, že i legendy lze měnit.
Robert Holdstock ostatně umně využívá všech možností, jak upoutat pozornost. Obdivuhodná je zejména jeho schopnost střídat stručnost s detailním popisem či podrobným vyprávěním konkrétní pasáže. Přímo se nabízí otázka, do kolika dílů by byli schopni někteří současní autoři děj tohoto románu rozvést. Do prostředí lesa mytág lze zasadit takřka jakýkoli příběh, což Holdstock dokazuje četnými volnými pokračováními této knihy. A ač od prvního vydání ve světě letos uplynulo již dvacet jedna let, patří Les mytág stále mezi atraktivní romány, jimž čas rozhodně neubral na aktuálnosti a čtivosti.
