V závěru druhého dílu této série, Nikdy hrdinka, došlo k několika překvapivým zvratům. Eleanor, nevlastní sestra hlavní hrdinky, převzala vládu nad časovou osou a vytvořila svět, kde vládnou nestvůry. Joan sice ochránila sebe a pár svých přátel před vlivem nové časové osy, kteří si díky tomu pamatují tu předchozí, lepší. Ale jak dokáží bojovat s královnou v novém světě, kde lidé nemají žádná práva ani hodnotu?

Stejné město, stejní lidé, a přesto je všechno úplně jinak. Eleanor vytvořila pochmurný dystopický svět, který se rozpadá. Hlavní hrdinové se musí naučit zdejší pravidla rychle, protože to poslední, co v tomto světě chcete, je upoutat na sebe nechtěnou pozornost. A královna má své věrné zvědy všude. Dokáže tato nesourodá parta lidí, nestvůr a psa změnit časovou osu, než ji královna navždy uzamkne?

Záblesk moci, který předvedla Joan na konci předchozí knihy, v sobě nesl hodně příslibů, přesto se hlavní hrdinka vůbec nezměnila. Stále se jen utápí v myšlenkách, řeší, co si o ní myslí Nick, co Aaron, co k nim cítí a co oni k ní. Rovněž se neustále pohoršuje nad chováním nestvůr vůči lidem. To se odráží i v plynulosti a rychlosti děje. První třetinu knihy tak tvoří právě úvahy a pocity, děj ubíhá velmi pomalu, ale pak přijde zlom a konečně i akce.

V prvním díle dostal více prostoru Aaron a řada čtenářů ocenila chemii mezi ústřední dvojicí i jejich vzájemný humor. V druhém díle dostal větší prostor Nick, osudem předurčená láska Joan, a humor se z knihy vytratil. Nezbývalo než doufat, že Aaron v závěrečném díle dostane opět více prostoru a přinese do knihy zase své kouzlo. Místo toho vznikl podivný trojúhelník Joan-Aaron-Nick, kdy kluci spolu neustále bojují. Pozitivní však je, že postavy nejsou jen dobré nebo špatné, jejich názory a činy vás nutí neustále měnit názor a váhat, kdo je vlastně hrdina a kdo padouch.

Lepší orientaci ve světě a ději moc nepomáhají ani úvahy hlavní hrdinky o Aaronovi z první knihy a Nickovi z druhé knihy, kteří již ale neexistují, a vedou k neustálému srovnávání s jejich aktuální verzí v dané časové ose. Nejednomu čtenáři to může připadat matoucí. Rovněž to, co člověk věděl o nestvůrách a jejich rodech z první nebo druhé knihy, již taky nemusí platit, neboť s každou časovou osou se mění poměry. Pokud má tedy čtenář mezi četbou jednotlivých dílů větší časový odstup, může to působit chaoticky.

Po pomalejším rozjezdu román Navždy zlosyn ubíhá rychle až ke svému konci, který jistě nejednoho čtenáře překvapí. Zamrzí ale skutečnost, že zajímavé a netradiční pojetí cestování časem autorka ani zdaleka nevyužila naplno. Přesto si kniha a celá série jistě najdou své čtenáře, kteří se rádi ponoří do stejného světa, který v každém z dílů vypadá trochu jinak.