Když tvořila spisovatelka C. J. Cherryh své debutové dílo Brána Ivrelu, psala se sedmdesátá léta a fantastika vypadala úplně jinak. Na vrcholu byli spisovatelé jako Ursula K. Le Guin, Philip K. Dick, Michael Moorcock nebo Roger Zelazny, jejichž silná díla přetrvala dodnes, avšak zásadně kontrastují s dnešní tvorbou. Zatímco nám už několik dekád dominují dlouhé ságy s bohatým vnitřním světem a často vysokým počtem postav, tehdejším přístupem byly krátké sevřené svazky, takže i několikasvazkové série se často skládaly ze hutných, útlých příběhů. A přesně mezi taková díla, atmosférou, ale i mistrovstvím, patří právě i Brána Ivrelu.
Vánje má nezáviděníhodný osud. Jeho matku kdysi unesl konkurenční klan, jehož vůdce s ní zplodil Vánjeho jako levobočka. Nenávidí ho tedy jak klan matčin, tak otcův a není divu, že během dospívání zažívá drsnou šikanu od nevlastních bratrů narozených ze skutečného manželství. Není ovšem také divu, že se v nestřežené chvíli přestane hlídat, jednoho z bratrů v sebeobraně zabije a druhého zmrzačí. Otec ho za to vypudí a vykoupit se Vánje může pouze jednoletou službou tomu, kdo ho k sobě připoutá. Shodou okolností se dotyčnou osobou stane Morgaine, záhadná legendární žena zamrzlá v čase mezi světy, která se náhle po 100 letech vrátí, aby dokončila svůj dávný boj.
Jednoduchá premisa, všechno ostatní komplexní
Premisa vyprávění je až děsivě jednoduchá – od chvíle, kdy se Morgaine a Vánje setkají, cestují napříč mapou z jihu na sever, aby došli do cíle a zbavili svět bestiálního zla. Právě jednoduchost však dává prostor k zajímavé hře nejen mezi osobitými hlavními postavami, ale i mezi různými klanovými kulturami, které fantasy svět Andur-Kurš obývají. Třebaže všechny operují s konceptem cti, každá trochu jinak a často velmi odlišně, než jak bychom čest aplikovali v naší společnosti. Ostatně sám Vánje se možná vykoupí službou Morgaine, nikdy ale nesmaže svůj původ, kvůli kterému bude vždy budit odpor. I další klíčové postavy jako Vánjeho otec, nevlastní bratři či vůdce matčina klanu pak působí jako velmi specifické charaktery, které dále dotvářejí atmosféru temného světa, kde přátelství i nepřátelství mají velmi specifickou příchuť.
Na útlém rozsahu 280 stran navíc není prostor takřka na žádné slovo navíc, autorka tedy každou scénu i větu pečlivě váží, aby nic nepřišlo nazmar. Hutný text střídá akční pasáže, dialogy i odpočinkovější pasáže, čtenář se ale i tak zapotí, aby stíhal všechny vývoje i podtext vnímat. Ostatně sám jazyk, bravurně přeložený Jiřím Matyskiewiczem, jako by hrál v příběhu vlastní roli, obzvlášť vzhledem k archaické mluvě, jakou se vyjadřuje Morgaine, která strávila 100 let zamrzlá v čase. I proto zde má své místo také příměs sporých, avšak o to účinnějších science fiction prvků, které připomenou dobový styl psaní.
Nemusí šustit tisícovkami stran
Brána Ivrelu tak po 50 letech od vydání nejen že dýchne zcela jinou atmosférou, než na jakou jsme zvyklí z dnešní fantastické literatury, ale také ukazuje, že literární mistrovství může být nadčasové, obzvlášť pokud ho provází důstojný český překlad, jak tomu je v tomto případě. Ujít by si ho neměli nejen fanoušci klasické (science) fantasy, ale také všichni milovníci dobrých příběhů, které nemusí šustit tisícovkami stran, aby zapůsobily.
