Krása je tak relativní. Někdo upřednostňuje krásu vizuální, jinými slovy to, co okamžitě vidí. Někdo hledá krásu skrytou, tj. takovou, která na první pohled vidět není (a často není v pozorovaném objektu či subjektu ani přítomna). A jsou i lidé, kteří žádnou krásu nehledají, jen proplouvají neklidným a někdy i pěkně rozbouřeným oceánem života. To je i případ i Yvaina, syna barona d'Escarlat. Alespoň do té doby, než nastane čas, aby ukázal, co v něm skutečně je. Ukáže se, že ne krása, urozený původ či vznešené vystupování, ale charakter, činy a odhodlání pro správnou věc (bez ohledu na budoucí následky) jsou tím, co dělá rytíře rytířem. A to nejsou věci, které lze koupit či které se lze naučit. S těmi se už člověk musí narodit. Velmistr si nechá zavolat bratra Paula. Sdělí mu, že jeho starší bratr byl zabit Godomy, kteří opět vytáhli do války proti králi Johannesovi. Dále, že jeho otec de Gallas je vážně nemocen a on se musí, jako jeho jediný syn vrátit na královský dvůr a nastoupit na místo po svém bratrovi. Za svítání má odjet do hlavního města Frequoru. Po týdnu dorazí na hrad, kde se setká s princem Karlusem. Ten mu sdělí, že přijel pozdě, že jeho otec před třemi dny skonal. Poté spolu vzpomínají na společné mládí. Nakonec mu princ řekne, že potřebuje nestranného pozorovatele, který mu podá přesnou zprávu o nepřátelských silách a o průběhu válečného tažení... Baron d'Escarlat vyjde ven ze svého hradu. Má na sobě krunýř a přilbu drží v podpaždí. Vládce Godomů Radžak porušil mír a jeho vojska se shromažďují na severní hranici. Zrovna dává nohu do třmenu, když přibíhá jeho syn Yvain a dožaduje se, aby jej vzal s sebou. Baron se nenechá obměkčit a vyjede. Poté Yvain zamíří k domku, kde žije mistr Cartignac, který měl na starosti jeho výchovu. Yvain mu sdělí, že se rozhodl nechat se najmout do královského vojska jako prostý voják. Stařec mu poradí, že král před odchodem do války vždycky pořádá turnaj. Přihlásit se může kterýkoli rytíř. A těm, kdo se v turnajích vyznamenají, nabídne král hodnost. Hoch však namítne, že nemá zbroj. Cartignac mu svěří, že jeho matka, než zemřela, dala mu do úschovy peníze. A za ně mu stařec zařídil kompletní zbroj, meč a štít s bílou hvězdou uprostřed, která mu má údajně přinést štěstí. Než mladík vyrazí, dá mu stařec ještě kopí. Od chůvy dostane něco na cestu a plášť a Yvain vyrazí vstříc svému osudu... Dlouhá chvíle uplyne, než se dočtete k první zmínce, která tento příběh zasadí do žánru sci-fi. Tentokrát se jedná o vyloženě středověký příběh s králem, princeznou, rytíři a se vším ostatním, co k tomu patří. Jeden řekněme nepohledný mladý muž dokáže své odhodlání, když prokáže svou zdatnost a čest tváří v tvář nejlepším rytířům království. Všichni okolo, kvůli tomu, že není krásný, jak by měl rytíř (alespoň dle hrdinských písní) být, jej neberou tak, jak by měli a jak by si zasloužil, spíše se jej straní a opovrhují jím. Král je nerozhodný, princezna nafoukaná a arogantní, jediní, na které se může spolehnout jsou vojáci, jeho spolubojovníci v čele s kapitánem jménem Henri de Guerreval, zvaným též Mrtvá ruka, se kterými jde hrdě do bitvy, když zraněný král narychlo opouští bojiště. Na bitevním poli se poté potkává s Paulem de Gallas, oním mužem, kterého velmistr řádu Křišťálu vyslal splnit jeho povinnost vůči království. Jsou tak poslední nadějí království vystavenému bezcitnému náporu Godomů. Někomu by se nemuselo líbit, že v tomto dílu Marka Stonea nejsou klasické sci-fi rekvizity, na které jsou již čtenáři zvyklí. Ale jelikož se jedná o historický příběh, je to pochopitelné a logické. Avšak příběh opět nepostrádá spád a napětí, kterými si série získala srdce čtenářů.