Bohužel i tentokrát musím s vaší recenzí na Tinu Salo nesouhlasit. Dle mého se u Doušku věčnosti jedná o nejslabší díl ze všech pěti, které v současně době sérii tvoří. Akce, jak píšete, opravdu ubylo, vše se tak dozvídáme jakoby zpětně z vyprávění postav, které čtenáři sdělují, že se něco událo, ale tím je kniha jen nudnější, vleklejší a rozhodně nedosahuje kvalit prvního dílu, který naopak nasadil vysokou laťku, kterou překonala právě až Past na medvěda. Vnímání knih je hodně subjektivní, ale tentokrát už jsem se prostě nemohla neozvat. Přesto děkuji za recenzi.

Bohužel i tentokrát musím s vaší recenzí na Tinu Salo nesouhlasit. Dle mého se u Doušku věčnosti jedná o nejslabší díl ze všech pěti, které v současně době sérii tvoří. Akce, jak píšete, opravdu ubylo, vše se tak dozvídáme jakoby zpětně z vyprávění postav, které čtenáři sdělují, že se něco událo, ale tím je kniha jen nudnější, vleklejší a rozhodně nedosahuje kvalit prvního dílu, který naopak nasadil vysokou laťku, kterou překonala právě až Past na medvěda. Vnímání knih je hodně subjektivní, ale tentokrát už jsem se prostě nemohla neozvat. Přesto děkuji za recenzi.

Mně osobně se nejvíce líbí knihy a povídky s Moire, ale jak říkáte – vnímání knih je čistě subjektivní věc :-)

Co se týče Tiny, jsou podle mě nejlepší první dva díly. Nápad a zápletka se pak jaksi ztrácejí a děj se dostává do prapodivného začarovaného kruhu, kde místo nových nápadů vstupuje do děje pouze stále více sexu a násilí. Jenže jeden motiv a jeden nápad se nedá čerpat věčně, takže u takových Vlků sudet už podle mého názoru jakákoli ústřední zápletka zcela mizí a nahrazuje ji prosté honění od čerta k ďáblu, desítky mrtvol (na které jakoby zázrakem nikdo nepřijde) a děj typu akce-akce-akce-sex-akce-akce-sex-sex-akce-konec. Což netvrdím, že je špatně, jen mně osobně více vyhovují „sinusoidové“ knihy, kde je vidět, že autor nejdříve postavil stabilní kostru příběhu s akcí i kldinými pasážemi, s dějovými zvraty, s propracovanými postavami, s nimiž se můžu sžít a podobně. Ale v tom je krása vkusu. Stejně jako každému chutnají jiná jídla, tak se každému líbí jiné knihy a jinak je samozřejmě podle toho hodnotí :-)

Alžběta: sice se ten masakr ve Vlcích nijak neřešil, ale Petra se netají tím, že právě ten bude mít dohru v Tanci s carevnou. Proto se tomu říká série – díly na sebe navazují a to, co se započalo v jednom díle, může být ukončeno v tom samém i v následujícím. Bohužel se pak stává, že někdo vezme do ruky čtvrtý díl a diví se, že mu příběh a jeho pozadí nedává smysl…

Já myslím, že na všech knihách paní Neomillnerové je čím dál víc vidět, že toho píše tolik. Mně se ty série v současné době už docela pletou a rozpoznat třeba Moire a Lotu dá docela práci. Kromě toho se nedá vymýšlet pořád něco nového, a tak logicky při takové množství napsaných stran trochu začíná klesat i kvalita. Už jenom tím, že se ty knihy jedna druhé tak podobají.