Vzhůru ke hvězdám: Hrdinství má mnoho tváří, Brandon Sanderson: Vzhůru k obloze

Sanderson Brandon: Vzhůru k obloze

Když se díváte na noční nebe, co vidíte? Nejspíš odpovíte, že hvězdy. Jenže mladá Spensa vidí mnohem víc – vidí svůj velký sen, sen o pilotování vesmírné stíhačky. Při jeho plnění však bude muset zatnout zuby a překonat spoustu překážek!

Brandon Sanderson garantuje čtenářům několik jistot. Za prvé: pokud píše cokoli na díly, píše poměrně rychle. To, že je „trochu“ megaloman a během prvního dílu čítajícího více než pět set stran ohlásí rovnou dalších devět je věc jiná. Druhou jistotou je, že cokoli tenhle plodný autor napíše, je hodně dobré. A to je i případ knihy Vzhůru k obloze, která je nejen úvodním dílem stejnojmenného cyklu, ale i další ukázkou Sandersonovy úžasné fantazie a vypravěčského umu!

Dotkni se nebe

Hned na začátku recenze je třeba zmínit, že Vzhůru k obloze je další Sandersonův výlet do světa young adult literatury. Ale podobně jako trilogie o Zúčtovatelích je i tato kniha pojata tak, že mladší čtenáře nadchne svým dobrodružným pojetím a ti starší si v ní najdou pár podtextů a námětů k přemýšlení, takže v konečném důsledku budou spokojeni všichni.

Oproti jiným knihám však autorova novinka vypadá vcelku dlouho jako lehce nadprůměrná kniha pro mladší čtenáře. Příběh totiž začíná dost jednoduše a klišovitě: mladá dívka jménem Spensa má velký sen. Chce se stát pilotkou a jít ve stopách svého otce. Problémem však je, že Spensin otec se v boji projevil jako „zbabělec, který vešel do legend“. S jeho hanebným činem je obeznámen snad každý, a tak na Spensu koukají lidé skrz prsty. Přesto však nakonec dostane (i díky dobrotě otcova přítele a bývalého wingmana v jedné osobě) šanci absolvovat první kroky ke splnění svého snu.

Rozjezd knihy je dost pomalý, ale s dostupem si uvědomíte, že za cenu pomalého tempa příběhu odvádí autor obrovský kus práce. Sanderson je zručný vypravěč, takže nudit se rozhodně nebudete. Jde spíš o to, že nenápadně, krůček po krůčku, vzniká z před vašima očima promyšlený svět plný detailů a vyvstává zápletka zoufalého boje o přežití hrstky obyvatel planety Detrius proti vesmírným nájezdníkům – Krellům. Pozvolna se dozvídáte zákonitosti fungování nového světa, seznamujete se s vedlejšími postavami…

Sanderson staví na solidních základech, komplexnost a promyšlenost světa jsou poznávacím znamením tohoto autora. Čtenář by mohl namítnout, že tentokrát chybí ona úžasná invence a originalita, která je kořením autorových děl. Pravda, možná vám nepadne čelist a nebudete pročítat některé pasáže třikrát po sobě s nevěřícným výrazem, ale i tak na vás ve Vzhůru k obloze čeká pár vychytávek, které v ostatních knihách rozhodně nenajdete (a v young adult knihách už tuplem ne). Už jen představa planety obalené prstencem z vesmírné suti, který pokrývá celou oblohu, je fascinující.

Ostatně o tom, že celý příběh začíná poměrně klišovitě, už řeč byla. Střípky invence si totiž autor schovává až do pozdějších fází vyprávění a při čtení vykouzlí úsměv na tváři drobnými novinkami jako je lano umožňující dělat s vesmírnou stíhačkou doslova psí kusy.

Deset malých pilotů

Po prvotních peripetiích se Spensa dostane do školy pro piloty, kde se postupně seznamuje s dalšími členy své letky. Postavy jsou vskutku různorodé, přičemž každá z nich má svoji specifickou vlastnost, podle které daného pilota či pilotku snadno identifikujete. Autor vsází na rozdílné sociální postavení, náboženství, přístupy k životu – a mezi nimi Spensa jako černá ovce s cejchem hanby za činy svého otce. A právě otcovo chování se stane cílem pátrání, protože Spensa se chce konečně dozvědět pravdu.

Z různorodosti mnohdy pramení slovní přestřelky a některé neuvážené činy mladých pilotů. V čele dění samozřejmě stojí Spensa – mladá, hrdá a s pořádně prořízlou pusou. Stejně jako „reálné“ dospívající dívky má i ona slabé chvilky a občasné úlety v chování, které však nenarušují logiku příběhu a neslouží k ošizení nastavených pravidel. Dokonale se hodí známé: ona je prostě svá.

Brandon Sanderson v pěti bodech

  1. Brandon Sanderson se narodil 19. prosince 1975 v Lincolnu ve státě Nebraska.
  2. V roce 1994 začal studovat biochemii, posléze však dal přednost studiu angličtiny a tvůrčího psaní na Brigham Young University, kde do dnešní doby pravidelně vyučuje.
  3. Sandersonovým prvním literárním počinem byl román Elantris (2005), zanedlouho poté následoval první díl ze série Mistborn – Finální říše (2006). Z Mistbornu se nakonec stala trilogie, do stejného světa však autor zasadil a plánuje zasadit i další knihy.
  4. V roce 2010 rozepsal autor svou dosud nejambicióznější sérii, Archiv bouřné záře, z níž prozatím vyšly první tři díly, Cesta králů, Slova paprsků a Meč přísahy.
  5. Sanderson byl také vybrán vdovou po Robertu Jordanovi k dokončení kultovní série Kolo času. Sandersonovy díly vydalo v českém překladu nakladatelství FANTOM Print.

Celkově lze říci, že postavy se vážně vydařily. Každý má dostatek prostoru, aby se profiloval, postupem času se hlavní hrdinka i její (ne)přátelé vyvíjí v závislosti na prožitých dobrodružstvích… Z práce s postavami je vidět autorova vypsanost, jsou uvěřitelné a určitě si mezi nimi najdete svého oblíbence či oblíbenkyni.

V knize se několikrát objeví nevtíravé úvahy o tom, co je vlastně hrdinství, a o tenké hranici mezi hrdinstvím a racionálním chováním či dokonce zbabělostí. Je to jeden z těch aspektů, který budou vnímat spíše dospělejší čtenáři a který dává postavám lidskost.

Sestřel si svého Krella

Jak již bylo uvedeno výše: mladí piloti jsou školeni, aby dokázali bojovat proti vesmírným nájezdníkům, Krellům. Nejprve se učí létat na trenažérech, ale velmi rychle jsou nasazeni i do skutečné akce. Létání je ovšem dřina a vyžaduje tvrdý trénink, což ne všichni zvládnou.

A právě vesmírné bitvy budou pro sečtělejší čtenáře kamenem úrazu. Sanderson totiž naráží na mantinely young adult a ve snaze některé věci zjemňovat se příliš nepouští do líčení vesmírné řežby. Dočkáte se manévrů na poslední chvíli, napínavých úniků a situací, ve kterých jde o život. Bohužel chybí ona syrovost, která uspokojí dospělé, ona dohra v podobě efektivní exploze, během které se rozletí vesmírný parchant na kousíčky i s jeho prokletou lodí…

V bojovém nasazení musíme zmínit i další věc. Umělá inteligence M-Bot plnící roli rádobyzábavného přihlouplého společníka občas může čtenáři lézt trochu na nervy. A ne, neprozradím vám, jak k téhle věci Spensa přišla!

Mírným zklamáním také může být, že autor předložil čtenáři mnoho otázek, z nichž vyřeší jen malou část. Dobře, Vzhůru k obloze má být první částí chystaného cyklu, jedna etapa příběhu je uzavřena, na samém konci dostanete letmou odpověď na otázku, která vás bude tížit po většinu knihy, ale rozhodně budete chtít vědět víc! I když – to je vlastně ideální způsob, jak přimět čtenáře koupit si další díl, ne?

Pokud jste obdivovateli knih Brandona Sandersona, bude pro vás Vzhůru k obloze další ukázkou autorovy bezbřehé fantazie, byť nejspíš ve slabším provedení, než jste u svého oblíbence zvyklí. Pro ostatní čtenáře bude kniha svěžím čtením – i přes rozvláčnější začátek zaměřený především na vysvětlení reálií nového Sandersonova světa budete uneseni autorovým vypravěčským stylem a postupně propadnete svižným akčním pasážím se zajímavým příběhem na pozadí. A i přesto, že je mnohdy zřejmé, že se jedná primárně o literaturu pro mladší čtenáře, rozhodně tato kniha neurazí ani „starší a pokročilé“.

  • Brandon Sanderson: Vzhůru k obloze
  • Talpress, 2019
  • Překlad: Petr Miklica
  • Obálka: Charlie Bowater
  • 456 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)
15. ledna, Martin Bečvář