Rudá na obloze značí smrt, světla varují před pohromou, Lisa Lueddecke: Světla na obloze

Lueddecke Lisa : Světla na obloze

Venku přituhuje a brzy, pokud počasí dopřeje, se svět schová pod sněhovou přikrývku. Ideální místo, odkud si ledové období lze vychutnat, je v teple domova pod hřejivou dekou a s knížkou v ruce. Světla na obloze se odehrávají v mrazivé krajině na ostrově Skan, což se do chladného prosince náramně hodí. Knižní debut britské autorky nabízí spoustu sněhu, kapku severské mytologie a nenáročný příběh pro dny, kdy teploty povážlivě klesají pod nulu a za okny je brzy tma.

Světla, která tančí na obloze, jsou po většinu času neškodná. Jakmile se však zbarví rudě, když jejich zář prosvítí rudá jako krev, je na čase se bát. Lós, tajemná světla, slouží obyvatelům Skanu jako zvěstovatelé věcí budoucích. Zelená značí mír a spokojenost, modrá varuje před bouří a červená je zapovězená barva, barva smrti. Když se naposledy lós zbarvily do červena, přišla nelítostná epidemie horečky a pokosila polovinu obyvatel, umírali mladí i staří. Ósa si nepamatuje hrůzy oněch dní, ale následky si nese po celý svůj život. Pocit viny, že oslabila svou matku, kterou krátce po jejím narození schvátila horečka. Že za to může Ósa, jí dostatečně dává najevo i její vlastní rodina, otec a starší sestra. Vdovec a dítě bez matky. Tam, kde je neustále chlad, který proniká až do hloubi kostí, není místo pro slabost. Ósa se musela naučit zatvrdit a dokázat být drsná jako krajina, která je jejím domovem.

Když se obloha zbarví rudě, Ósou cloumá vztek. K čemu jsou varování, když přichází bez pomoci? K čemu je Bohyně varuje před hrozícím nebezpečím, když nenabízí možnost, jak se nadcházející pohromy vyvarovat, nebo ji porazit? Skan už si vytrpěl dost při epidemii horečky, která proletěla vesnicí jako smrtící blesk. Lidé jsou zoufalí a obávají se o životy své a svých bližních, bez sebemenší naděje, která by trochu ukonejšila sžíravý strach, který jim spaluje nitro. Ósa se rozhodne, že nechce jen nečinně sedět a čekat na smrt. Vydá se do hor najít Bohyni, tu, která sesílá barevná světla na zemi. Hory jsou nebezpečné území a nikdo se zdravým rozumem se do nich jen tak nevydá. Ale pokud je tu aspoň sebemenší jiskřička naděje, že ji Bohyně vyslechne, Ósa to musí zkusit.

Lisa Lueddecke v pěti bodech:

  1. Světla na obloze jsou její první knižní debut, který v originále vyšel v roce 2017.
  2. Narodila se do rodiny příslušníka letectva a díky tomu získala lásku k cestování.
  3. Svůj život strávila ve čtyřech zemích a pěti státech.
  4. V současné době žije v Anglii.
  5. Dříve byla knižní blogerkou.

Příběh čtenáře zavede daleko na sever, na ostrov Skan, kde zima vládne téměř po celý rok. Už samotná obálka se zasněženými horami připomíná to tajemné období, kdy se svět uloží do zimního spánku pod sněhovou čepici. Drak v pozadí symbolizuje, že kniha spadá do fantasy žánru, ale autorka si dává na čas a nechá čtenáře nějakou dobu v napětí, zda se fantazijní prvky objeví, či ne. Zhruba do poloviny příběhu se děj odehrává v reálné rovině, kdy se sice čtenář seznámí s pověrami, které na ostrově panují ohledně světel a strašidelných bytostí v horách, ale pořád zůstává možnost, že se objeví racionální způsob, kterým se vysvětlí všechny tyto úkazy. Ale nakonec fantazie vítězí a magično si najde cestu do stránek příběhu, který je vyprávěním o odvaze jedné dívky, jež neváhá dát v ohrožení svůj život, aby zachránila rodnou vesnici.

Děj si zakládá na silné hlavní hrdince, která však postrádá barvitější osobnost. Autorka jí dala do vínku pevnou vůli, odhodlání a odvahu, aby zvládla cestu, kterou má před sebou, ale jedná se o postavu jako přes šablonu. Ósa nevzbuzuje žádné antipatie, jako hrdinka je vcelku sympatická, ale nejedná se o typ postavy, která se zavrtá čtenářovi pod kůži. Vedlejší postavy jsou nevýrazné a nedostatečně vykreslené, působí téměř až zbytečně. Děj se střídá z pohledu dvou osob, první je Ósina linka a druhou si zabírá Ivar, její nejbližší kamarád.

Tempo je dost vleklé a trochu akce a spádu nabírá až téměř na konci knihy. Ósiny kapitoly jsou zajímavější vzhledem k novému prostředí, ve kterém se vyskytuje, zatímco Ivarovy části popisují děj ve vesnici, která se připravuje na boj proti neznámému a oproti dívčině cestě do hor působí značně nezáživně.

Příběh je psán úsporným jazykem, který šetří květnatostí, barvitými popisy nebo metaforami. I děj je přímý a nevěnuje moc času přiblížení historie ostrova, nebo bližšímu popisu světa a prostředí. Celek působí jako jeden z pohádkových příběhů, které se vyprávějí dětem na dobrou noc, jako legenda o hrdince, která překonala útrapy a mnohé překážky, aby zachránila svůj lid.

Světla na obloze se hodí do nastávajícího chladného počasí jako nenáročná pohádková jednohubka, která sice neurazí, nenadchne, ale rozhodně zabaví.

  • Lisa Lueddecke: Světla na obloze
  • King Cool, 2019
  • Překlad: Eva Motýlová
  • 304 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)
1. února, Lýdie Hochmannová