Příběh nejstatečnějšího a nejúžasnějšího hrdiny na východ od Brna, Svetozár Olovrant: Juraj Jánošík proti Dračímu řádu

Olovrant Svetozár: Juraj Jánošík 01: Juraj Jánošík proti Dračímu řádu

Zapomeňte na anglosaské superhrdiny. Naši slovenští sousedé se mohou pochlubit rekem, který zachraňoval svět ještě předtím, než to bylo moderní. A i když my si Juraje Jánošíka spojujeme zejména se zbojnickým povoláním, vlastenecký spisovatel Svetozár Olovrant v této knize poodkrývá pravou podstatu nejslavnějšího Slováka.

Pomineme-li způsob, jakým se mladý Jánošík dostal k armádě, již od počátku dokazoval své jedinečné schopnosti. Dokonce natolik, až ho to přivedlo do osobní gardy palatina Turza. Jenomže slibný kariérní postup (spojený se zájmem něžného pohlaví) mu zarazí tajemný Dračí řád, kterému nejde o nic jiného než o vládu nad světem. A kde jinde začít než na Slovensku? Ostatně v Českých zemích by to nešlo, protože těm se zradou povedlo odtrhnout své království od říše. Alespoň prozatím si tak mohou užívat své samostatnosti. Nejprve je třeba vypořádat se s proradnými členy řádu. Jinak nebude žádné Uherské království, které by zajišťovalo prosperitu celému uherskému kraji a vůbec Evropě.

Svetozár Olovrant v pěti bodech

  1. Podle nezaručených zpráv se narodil roku 1975 v Trenčíně.
  2. Je znám utajováním své pravé totožnosti.
  3. Žije sám jako poustevník kdesi v pustinách Turčianské kotliny.
  4. Se svým okolím komunikuje pouze přes prostředníky.
  5. Mezi jeho záliby patří sportovní střelba z kuše a suchá frankovka.

Juraj Jánošík nikdy nebyl tak hrdinný jako na stránkách této knihy. Zdatně mu sekunduje autorův vynález v podobě tzv. kempelenů, tedy vysoce efektivních parních strojů, které v různých úpravách mohou zastávat jakýkoli úkol od dopravního prostředku až po mechanickou valašku vyrobenou speciálně pro boj v uzavřených prostorách.

Ovšem i zrádní Češi mají své vynálezy, jimiž dovedou své habsburské protivníky pořádně potrápit. Jejich vyvolenou zbraní, vyrobenou v dílnách slovutného Prokopa Diviše, jsou balony dštící z oblohy blesky. A přestože se čtenářům naskytne pouze jediná možnost pozorovat tyto kolosy v akci, jde o velmi efektní bitvu slibující snad nějaké to budoucí pokračování.

Svetozáru Olovrantovi se dokonale povedlo využít legendární postavy slovenské historie. Záměrně přitom využívá nadsázky a zbožštění svého hrdiny. Děj utíká vpřed jako doběla rozpálený kempelen, akce střídá akci a žádné spiknutí proti majestátu nevydrží dlouho. O to ostatně ani v této knize nejde. Vše je podřízeno zábavě, která ze stránek doslova tryská. Zároveň jsou zde patrná i místa, jež by snadno vyprávění uvrhla do hluboké propasti patosu a trapnosti. Těm se ale autor bravurně vyhýbá vrstvením jednotlivých příhod tak těsně na sebe, až čtení připomíná sprint mezi řádky. Nezbývá než doufat, že slovutný mistr písma s opravdu poetickým jménem zde neřekl své poslední slovo. Už jenom pro tu motorovou valašku.

1. července, Tomáš R. Tokoš