Plyšákokalypsa aneb Konec světa v režii plyšáků, Carlton Melick III.: Plyšákokalypsa

Mellick III Carlton: Plyšákokalypsa

Svět býval krásné místo plné šťastných dětí objímajících své inteligentní plyšové hračky. Jenže jednoho krásného dne se všichni ti roztomilí medvídci, transformeři a plastoví vojáčci opravdu naštvali a začali lidi vraždit. Ano, nejspíš i jednorožci. A že jim to šlo opravdu skvěle. Vítejte v růžové budoucnosti podle Carltona Mellicka III.!

Carlton Mellick III. útočí na dobrý vkus českého čtenáře již potřetí. Nejprve tu byla Strašidelná vagina, následně Zbouchnul jsem Satanovu dceru a nejnověji prezentuje tento kontroverzní autor své divoké vize českému čtenáři v Plyšákokalypse. Všechny tři knihy byly bizár, který čtenáře rozděluje: část si autorovu tvorbu zamiluje po pár stranách, část ji kategoricky odsoudí.

Panda a jeho banda

Když byla Julie malá, asi si často zpívala písničku Michala Tučného Chtěl bych být medvídkem. To je samozřejmě blbost, protože děj Plyšákokalypsy se odehrává v USA, ale to nic nemění na tom, že se Julii tohle přání splnilo. Když byla menší, měla svého milovaného medvídka pandu jménem Poro – inteligentní hračku, která byla jako živá. Poro uměl mluvit (zejména oplzle), choval se jako člověk (včetně pohlavních pudů, ačkoli „nástroj“ neměl) a jednoho dne, když Juliini rodiče zmizeli, čapl nebohé děvčátko za ruku a odvlekl ho za rodiči – tedy pokusil se. Julii se totiž myšlenka, že by je měla následovat do vyhlazovacího tábora, moc nepozdávala, a tak radši vzala roha.

Lidi se stali lovnou zvěří pro všemožné hračky a poslední hrstka uprchlíků přežívá v podzemních krytech. Julie se však rozhodla nakopat hračkám jejich plyšové zadnice, a tak se v polních podmínkách nechá pošít celá hebkou pandí kůží, aby mohla všechny ty roztomilé zmetky poslat na smeťák. Vypadá jako plyšová panda, chová se jako inteligentní hračka, teď už jen doufat, že ji nikdo neodhalí.

Tak to vidíte. Jestli holka upravená na pandu a oživlé hračky vraždící lidi nejsou bizár, tak už fakt nevím. Pravda, předchozí autorovy knihy jsem nečetl, takže netuším, jakých divočin je Carlton Mellick III. schopen, ale vůbec to nezní normálně. K tomu přidejte pár šokujících scén, bitky, ve kterých kromě šroubků, drátků a plyše létají i střeva a cáká krev… Nic pro slabé nátury. Na druhou stranu to není o moc horší než třeba raná díla Františka Kotlety, Frost od Fuchse nebo knížky Viléma Koubka.

Boj až do (hořkého) konce

Jak jste asi pochopili, chystá se Julie zachránit své rodiče tím, že infiltruje mezi hračky a vyseká je z průšvihu. Melick III. se se čtenářem nemaže, rozjede zběsilý plyšo/masomlýnek s výraznou příměsí černého humoru; akce střídá akci a čtenář si téměř nevydechne. A když už, tak jen aby byl svědkem nějaké bizarní scény. Chvíli možná budete mít pocit, že se jedná o variaci na klasické infiltrační téma a že místo hraček klidně mohli být lidé z jiné frakce či mimozemšťané. Jenže autor vás rychle vyvede z omylu díky rozmanitosti různých nepřátel a jejich schopností.

Jenže po nějaké době začnete v tomhle akčně laděném příběhu tušit podtext. Věty typu: „Jsme jenom hračky.“ nebo „I my chceme být jako lidi!“ zaznívají příliš často na to, aby jen tak vyšuměly. A tak, ač se to na první pohled nezdá, nabízí Plyšákokalypsa i námět k zamyšlení pro ty, kteří nechtějí jen bezmyšlenkovitě konzumovat.

Samotný závěr knihy je poměrně kontroverzní a nejednoho čtenáře rozladí. Pozor spoiler! Happy end, byť ulítlý a úsměvný, čtenáři zřejmě nečekali, a k celé knize tak nějak nesedí. Na druhou stranu – jsou tam myšlenkové linie a aspekty, které se dají lidsky pochopit, a třeba to se skřípěním zubů zkousnete.

Zcela nepopiratelně byl podobný „naštvávací“ závěr autorovým cílem, což dokazuje i na samém konci knihy, kde přihodil jako bonus pár obrázků s odpověďmi na otázky, které čtenáře trápí, ale nemají se koho zeptat. Ano, čtete správně, obrázků – namísto doslovu totiž autor zplodil neumělý, ale proklatě zábavný komiks. Po jeho dočtení si většina z vás zajisté představí Carltona Mellicka III. s poťouchlým výrazem. A pak vám dojde, že jste mu to sežrali i s navijákem.

A ještě drobná poznámka na závěr: název Plyšákokalypsa je určitě hravější než originální Cuddly Holocaust a Milan Žáček v roli překladatele rozhodně nezklamal!

Je to ulítlé, je to akční, je to bizarní a je v tom i sex, vulgární mluva i vyhřezlá střeva. Pokud přistoupíte na myšlenku, že Plyšákokalypsa je záměrně béčková a chce čtenáře provokovat, pak se budete výborně bavit. Carlton Mellick III. má neotřelé nápady a ovládá umění vmanipulovat čtenáře tam, kam chce on coby autor. A navrch dal knize i zajímavý podtext ohledně lidství a lidskosti. Tak si promyslete, jestli na tenhle typ knihy „máte koule“.

  • Carlton Melick III.: Plyšákokalypsa
  • Carcosa, 2020
  • Překlad: Milan Žáček
  • 208 stran, 249 Kč (v e-shopu Fantasye již za 224 Kč)
25. června, Martin Bečvář