Lexikon strašidel je průvodce světem nadpřirozena pro zvídavé i zvědavé, Alois Pavlůsek: Lexikon strašidel

alois-pavlusek-lexikon-strasidel

Duchové, vodníci, hejkalové a další nadpřirozené bytosti provází lidstvo v mnoha obměnách celé věky. Některé z nich se objevují již jen v pohádkách, jiné jsou stále populárnější. Všechny však svého času vzbuzovaly hrůzu v lidech prostých i urozených. Kromě známých detailů se o nich v lexikonu najde i nespočet informací z lidových zvyků, pověstí, ale i kronik a jiných historických pramenů.

Přehled strašidel, démonů a dalších nadpřirozených bytostí se v našich knihkupectvích objevil ve více či méně encyklopedické podobě již mnohokrát. Naprostá většina z nich však nebyla zacílena na obyvatele České kotliny. Jejich autoři i náměty, které zpracovávali, pocházely většinou z anglosaského prostředí.

Kniha Aloise Pavlůska je proto ve svém zaměření na domácí bubáky velmi specifická. Stejně jako ji odlišuje poměrně velkoryse pojaté množství informací a populárně vědecký přístup autora.

Strašidla není třeba dovážet, máme jich dost

Alois Pavlůsek čerpal ve své knize z lidových zvyků, pověr i současnější literatury. Mnoho z bytostí, které děsily naše předky, má svůj původ v náboženství kmenů, jež na našem území žily v předkřesťanském období. Než toto náboženství zvítězilo nad pohanstvím, zapustilo mezi prostým lidem nespočet představ, jež začaly žít svým vlastním životem. Mnohé z nich se nepodařilo vykořenit přes snahu pozdějších náboženských pastýřů. V zásadě se duchové, démoni, přízraky a další bytosti dělí dle spojení s živlem, jemuž vládnou, oblastí, kde se vyskytují nebo jejich původu.

Neznámé děsí mnohem více, než poznané

Od pradávna strašili naše předky nejrůznější bubáci i jiné nadpřirozené bytosti. S přibývajícími věky se naše civilizace se svými strachy naučila žít a ignorovat je, ale nestalo se to přes noc. Nejprve se tyto bytosti snažili učenci roztřídit, popsat a zařadit, aby je dokázali pochopit, následně se s nimi vyrovnat a potlačit přirozený strach z neznámého. Proto v minulosti vznikaly lexikony a další knihy se seznamy nadpřirozených bytostí, popisem jejich vlastností a způsoby obrany před jejich čarovnou mocí.

Dnes se důvody k jejich sepsání dost liší. Podobné encyklopedie či slovníky vznikají proto, aby čtenáři získali dostupné informace o víře a představách těch, kdo zde žili před nimi. Autor je ve svém sborníku rozdělil nadpřirozené bytosti do patnácti základních skupin. Kromě démonů ohně, vody či povětří zmiňuje například i domácí či lidské démony, vládce krajiny nebo bájná zvířata.

Detaily jsou klíčem k úspěchu

Každou kapitolu otevírá citace z nějaké kroniky či podobné dobové literatury, následuje porovnání s již zmíněnými postavami, pokud lze, a příklady z dobové literatury. Dále pokračuje výklad a vypočítání jmen bytostí dle oblasti výskytu, zmiňují se okolnosti vzniku či zjevení bytosti, způsoby jak ji využít, způsoby, jak se jí zbavit, nebo ochrana před jejími temnými čarami. Někdy pomáhají léčivé či magické byliny, ale často lidé příliš možností nemají a z přehledu vyplývá, že by si s těmito bytostmi neměl nikdo zahrávat a raději se jim, přes mnohé sliby finančních a materiálních výhod, vyhnout.

Mnohé ze zmiňovaných postav jsou všeobecně známé a vyskytují se v každé druhé pohádce, například čarodějnice, čerti nebo vodníci. V Lexikonu strašidel se však najdou mnohem přesnější a detailnější rozdělení, které možná čtenáři znají nebo o nich někdy slyšeli, ale nedají si je dohromady. Jistě každý zná vodníka, ale asi málokdo někdy slyšel o mavkách (duších dětí utopených svými matkami) nebo o původu slova rusalka (dá se vysledovat až k antickému Římu – v květnu svátek Dies Rosae/Dny růží).

Samostatnou kapitolou jsou i autorovy zvláštní černobílé ilustrace, které vycházejí ze starodávných kronik. Je otázka, jestli by svazku barevné ilustrace uškodily, ale vzhledem k tomu, že je lexikon pojat spíše populárně vědecky, asi bylo autorovo rozhodnutí opodstatněné. Nutno říci, že jeho silnou stránkou jsou zejména krajinné exteriéry a stavby, zatímco postavy občas tak povedené nejsou. Ale těžko říci, když nejsou ke srovnání původní kresby a některé notoricky známé kresby třeba baziliška nebo draka jsou velmi věrné.

  • Alois Pavlůsek: Lexikon strašidel
  • XYZ, 2012
  • obálka: Petr Vyoral
  • 272 stran, 299 Kč
7. září 2013, Olga Buriánková