Jednoduchý brak, nebo rafinovaná hra se čtenářem?, Alejandro Jodorowsky, Dongzi Liu: Královská krev 01 – Svatokrádežná svatba

Jodorowsky Alejandro, Liu Dongzi: Královská krev 01: Svatokrádežná svatba

Alejandro Jodorowsky, kterého nakladatelství Crew představuje zatím spíše jako autora rozsáhlých špalků, dokazuje, že se umí vyřádit i na omezené ploše tenké knihy. A Dongzi Liu překonává vše, co jste si mysleli, že můžete chtít od komiksového kreslíře. Připoutejte se, poteče Královská krev.

Jodorowsky je divný patron. To asi nepopře nikdo, kdo přišel do styku s jakoukoli ukázkou jeho díla. Královská krev není divnější než zbytek jeho tvorby, ale rozhodně nezůstává pozadu. I když jde v zásadě o velmi základní příběh o zradě, pomstě, zakázané lásce a kletbě, způsob jakým je podán, silně rezonuje a rozechvívá ty nejtemnější struny v nás.

Je to velmi nervózní styl vyprávění. Chvíli děj plyne normálně kupředu, aby najednou poskočil – postavy občas jednají, jako by čtenář přeskočil minimálně několik stran, kdy měl sledovat jejich cestu k nějakému rozhodnutí. Vše ale stále dává smysl a drží pohromadě. Tyto záblesky, či „chyby v matrici času a prostoru“, způsobují při čtení obrovské pnutí a dokazují, že autor není žádný zelenáč.

To ovšem neznamená, že není co vyčítat. Překvapivě hodně čtenářských ohlasů na tuto knihu hovoří o odfláknuté scénáristické práci, nechutnosti pro nechutnost a naprosto banální story. I když mnohé z těch stížností mohou vycházet z neobeznámenosti s Jodorowského modem operandi, opravdu je škoda, že se autor po stránce složitosti scénáře nezasnažil více. Ale možná by to v kombinaci s výše zmíněným stylem vyprávění bylo i na něj příliš velké sousto.

Kdo ovšem vychází při zkoumání z jakéhokoli úhlu pohledu jako absolutní hrdina téhle knihy, je kreslíř Dongzi Liu. Jeho kresba je naprosto famózní a povyšuje každou stránku komiksu na umělecké dílo.

Velký formát (přes 30 cm na výšku) knize vyloženě sluší a krásně ji odlišuje od masovější produkce superhrdinských komiksů.

Přes veškeré výtky to není jednorázová zábava, kterou po přečtení pošlete dál. Královská krev přímo vybízí k opakovanému čtení, či spíše mazlení se s jednotlivými stránkami a panely. Děj, paradoxně, díky své jednoduchosti nepřekáží opakovanému čtení jednotlivých scén, či jejich prohlížení na přeskáčku.

Není to ani – přes první dojem – prvoplánové dílo. Všemožné odkazy na Shakespeara a základní mytologii jsou v něm rozesety opravdu možná až příliš zjevně (snad ve snaze povýšit jinak plytký děj), ale alespoň tak nebrání zkoumání všeho, co je hlouběji.

A ten slastně nepříjemný čtenářský pocit, že je něco špatně, ale nelze přesně definovat co, je zkrátka k nezaplacení.

2. července, David P. Stefanovič