Doktorka Susan Calvinová opět v akci, Mickey Zucker Reichertová: Já, robot: poslouchat

Reichertová Mickey Zucker: Já, robot: poslouchat

Jak lidé, tak roboti bojují o své přežití. Umělé inteligence se musí potýkat s hrozbou naprostého zotročení a lidé zase s intrikami, které spřádá vláda. Podaří se oběma skupinám ze všeho vyjít se zdravou kůží?

V románu Já, robot: poslouchat se znovu potkáváme s hrdinkou Susan Calvinovou, která má za sebou už dva roky praxe v nemocnici Manhattan Habsbro. Aby toho neměla málo, tak se znovu objeví jistá vládní frakce, o níž si Susan myslí, že právě ona má na svědomí atentát na jejího otce. Problémem je, že jde pouze o Zuzanino tušení a nemá prozatím žádné důkazy. Tím však její problémy nekončí. Na scénu se znovu dostává fanatismus v podobě odpůrců moderní technologie, kteří chtějí lidstvo vrátit zpátky do středověku. Zároveň se objevuje třetí skupina, která se pokouší o genocidu lidstva. Podaří se Susan všem překazit jejich plány?

Se Susan se potkáváme v době, kdy si prochází jakousi osobností krizí a musí se vypořádat s hrůzami, které ji v minulém roce potkaly. Patří sem především ztráta jejího přítele Remindgtona. Jakousi náhradou je její věrný přítel a psychická opora Kendall Stevens. Hodně silný článek příběhu představuje také postava jejího otce Johna Calvina a jakousi humornou a nezapomenutelnou součást vyprávění tvoří její robotický kamarád Nateus, robot pracující v archivním oddělení nemocnice.

Já, robot: poslouchat začíná tam, kde jednička skončila, a dostává čtenáře hlouběji do nemocničního prostředí. A když už jsme u prostředí, čtenáře nepřestane v průběhu čtení fascinovat, jak skvěle promyšlený svět nám autorka předložila. Hraje si s ním, nenechává ho zamrznout na jednom bodě a zároveň nezapomíná ani na politiku, které je tu místy víc než dost. A v neposlední řadě si také uvědomuje, že aby vymyšlený svět fungoval, musí mít silnou základnu a pečlivě promyšlené všechny části.

Mickey Zucker Reichertová v pěti bodech

  1. Americká autorka fantastiky.
  2. Patří ke spisovatelům, kteří si chrání své soukromí.
  3. Kromě psaní se věnuje profesi dětské lékařky.
  4. Na svém kontě má více než dvacítku publikovaných děl spadajících do fantastiky.
  5. Zbožňuje všechno živé, což se odráží i v tom, že má hodně domácích zvířat.

Příběh druhé knihy ubíhá rychle, někdy však může dojít na zdlouhavější úvahy, které však spíše potěší, než odradí. I přesto spisovatelka používá spíše odlehčenou formu, alespoň co se pohledu na různé technologie týká, takže i složité a zdánlivě nekonečné úvahy dokáže podat s lehkostí sobě vlastní. Uvědomuje si totiž, že ne všichni by mohli složité texty zvládnout. Přestože se místy snaží tvářit vážně, vzápětí dodá nějakou lehčí připomínku.

Celý text navíc používá er-formu, díky čemuž se dostaneme hlouběji nejen do mysli jednotlivých postav, ale také pacientů, kterých je tu víc než dost. Avšak přestože jsou v příběhu další hrdinové, je vidět, že si spisovatelka vyhrála nejvíc s postavou doktorky Susan. U ní čtenář od prvního dílu spatří dost velký vývoj, který se projeví nejenom v její povaze, ale také v rozhodování.

Mickey Zucker Reichertová dokázala nemožné a představila čtenáři živý a fungující svět s hrdiny, jež si velmi snadno zamilujete. Jak už u dvojek bývá zvykem, román Já, robot: poslouchat dovysvětluje to, co jednička začala a zároveň připravuje na závěrečné finále.

  • Mickey Zucker Reichertová: Já, robot: poslouchat
  • Triton, 2014
  • překlad: Jana Rečková
  • obálka: Eric Williams
  • 400 stran, 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 350 Kč)
5. ledna 2015, Michaela Voláková