Bouřlivák David Gemmell,
 |
Bouřlivák David Gemmell
28. července to byly už tři roky, co navždy odešel anglický spisovatel David Gemmell. Kdyby se narodil o pár století dříve, mohl se z něj stát skvělý bard. Putoval by od hradu k hradu a všude by mu lidé naslouchali s otevřenými ústy. Vládcové by ho zahrnovali dary a ženy svou přízní. David Gemmell měl totiž jedinečný dar – dar Mistra vypravěče. Uměl čtenáře přenést do světů, kde slova čest, láska, přátelství, svoboda či odvaha nejsou prázdnými pojmy, nýbrž hodnotami, za které stojí bojovat a snad i zemřít. Přiměl je uvěřit, že každý má moc se postavit zlu. Uvěřit, že každý se může stát HRDINOU…
Narodil se roku 1948 v Londýně. Jeho rodná čtvrť nebyla žádnou
„růžovou zahradou“, takže se už záhy naučil využívat svou sílu
i výmluvnost. Že nebyl žádným vzorným chlapcem, dokazuje i vyloučení
ze školy kvůli hazardu v šestnácti letech.
Pak vystřídal několik zaměstnání. Pracoval jako dělník, byl závozníkem
i vyhazovačem v nočním klubu. Kupodivu přitom většinou nemusel
používat hrubou sílu. Jeho 193 centimetrů vysoká, svalnatá postava
vzbuzovala respekt, a pokud to nestačilo, dokázal většinou výtržníka
„ukecat“.
Jeho matce se však takový styl života nelíbil, proto mu dohodla pohovor
v místních novinách. Tam ho kupodivu přijali, přestože se žurnalistikou
neměl žádné zkušenosti. Začínal od píky, ale novinařina ho bavila,
takže se nakonec vypracoval až do šéfredaktorského křesla. Stal se
i externím dopisovatelem celostátních novin včetně London Daily
Mail, Daily Mirror či Daily Express. Byl oblíbený pro
svůj svižný, hutný styl a způsob, jakým dokázal do článků vpravit
i lidský rozměr.
O beletrii se poprvé pokusil na konci sedmdesátých let, ale i podle jeho
vlastních slov byl výsledek hrozný. Zato druhý pokus –
Obléhání Dros Delnochu (The Siege of Dros Delnoch)
o několik let později – vypadal mnohem nadějněji. Přesto ani pro ně
nenašel vydavatele, a proto rukopis odložil a dál se věnoval psaní
článků. Po několika letech text objevil jeho přítel. Na jeho popud autor
román upravil a přepracoval. Roku 1984 tak mohla konečně vyjít
Legenda (The Legend, 1984). V Legendě musí oslabená
posádka drenajské pevnosti Dros Delnoch zastavit invazi barbarských kmenů.
Morálka je však špatná, velení oslabené, muži dezertují. To vše má
změnit legendární válečník – Druss Veliký. Muž, který dosud
neprohrál žádnou bitvu. Muž, kterého nedokáže zastavit ani smrt… Druss
si ihned získal sympatie čtenářů a z knihy se stal bestseller, který
odstartoval Gemmellovu spisovatelskou kariéru. Jen o rok později s podobným
úspěchem představil v románu Král za branou (The King
Beyond the Gate, 1985) dalšího ze svých hrdinů – elitního válečníka
Tenaka Chána bojujícího proti tyranskému císaři.
Třetí Gemmellova kniha Tulák 1: Cestou vlka (Waylander,
1986), v níž se poprvé objevuje nájemný vrah Tulák Zabíječ, měla
překvapivý dopad i na jeho osobní život. Nikdy se netajil tím, že
předlohami pro postavy jeho knih jsou lidé z okolí. Právě v Tulákovi to
byli kolegové novináři i jeho nadřízení. A ti rozhodně nebyli knihou
nadšeni. Takže Gemmell dostal padáka, a to ho přimělo věnovat se psaní
naplno. Čekala ho ještě spousta práce a desítky příběhů…
Nejraději se vracel do milované a hýčkané Drenaje ke svým oblíbeným
hrdinům, čímž položil základy tzv. Drenajského cyklu. Osudy Tuláka
Zabíječe vylíčil v dalších dvou knihách. Nezdolnému Drussovi se
věnoval ještě ve čtyřech, přičemž zmapoval podstatnou část jeho
života. Ve dvou z nich mu za společníka přisoudil dalšího
z legendárních válečníků – Skilgannona Hrozného.
Drenaj však nebyla jediným světem. Rozsáhlým cyklem je i sága
o Sipstrassi, kamenech moci umožňujících svým majitelům provozovat magii.
Z ní jsou Král duchů (Ghost King, 1988) a Poslední
meč moci (Last Sword of Power, 1988) reminiscencí na artušovskou
legendu, zatímco trilogie o Jonu Shannowovi v sobě skrývá jakýsi
mystický fantasy western.
Velmi příznivé ohlasy měl i čtyřdílný cyklus o Rigantech, horalech
bojujících za svobodu a samostatnost, či knihy o Vampyrech, v nichž zase
využil upírské prvky. Tím však není výčet jeho prací ani zdaleka
u konce. Pustil se i do alternativní historie starověku. Ve dvojici knih
Lev makedonský (Lion of Macedon, 1990) a Temný
princ (Dark Prince, 1991) vyprávěl příběh Alexandra Makedonského.
Alternativní antice se věnoval i ve své poslední práci, trilogii
o obléhání Tróje, z níž vyšly dvě knihy – Pán
stříbrného luku (Lord of the Silver Bow, 2005) a Hromový
štít (The Shield of Thunder, 2006). Závěrečný díl už nikdy
nedopsal. Zemřel několik dní po operaci srdce 28. července 2006. Prý při
jedné z nejoblíbenějších činností – psaní. Po jeho smrti se pera
chopila jeho žena Stella a podle jeho poznámek se pustila do dokončení
Tróje. Román pojmenovaný Pád králů (Fall of Kings, 2007)
tak ukončil jeden z největších fantasy příběhů.
David Gemmell byl jedním z nejlepších autorů hrdinské fantasy několika
posledních desetiletí. Jeho knihy se vyznačují velkou čtivostí,
realistickým pojetím postav i prokreslením celého světa. S oblibou se
zaměřoval na motiv osamělého hrdiny, který se musí vypořádat
s nepřáteli i s vlastními démony – strachem, stářím, nemocemi,
ztrátou někoho blízkého či zbabělostí. Ačkoli jsou jeho knihy drsné,
vždy se v nich vyhýbal samoúčelnému násilí. Naopak vyzdvihoval hodnoty,
které sám vyznával – čest, lásku, přátelství i odvahu.
Když na konci července 2006 odešel, bylo mu teprve 57 let. Kolik knih
ještě mohl napsat! Ale možná že právě teď v nějakém jiném světě
kráčí po boku nového Drussa a vypráví příběhy dalších hrdinů.
- Profil je převzat z magazínu Pevnost 10/2006.