Alláhův hněv, Leoš Kyša

Kyša Leoš: Allahův hněv

Pravověrné sci-fi je v luzích a hájích české fantastiky zhruba tolik jako hub po období dlouhotrvajícího sucha. Jedním z mála autorů, kteří drží prapor žánru nad vodou, je i Leoš Kyša. Román Alláhův hněv je volným pokračováním Poutníka z Mohameda a přináší čtenářům přitažlivý mix space opery, military a akčního béčkového čtiva, které se hláškami, cynismem a černým humorem blíží až k splatter punku.

Daniel Kalandra, bývalý pašerák, je nyní úspěšný agent Ruského dominia, společně s pomalu, ale jistě skomírající Americkou unií, a naopak rychle a nelítostně se rozpínající Muslimskou federací nejsilnějšího hráče ve vesmíru. Jakás takás rovnováha sil mezi stranami udržujícími křehký mír podobný spíš studené válce je však narušena ve chvíli, kdy muslimové vynaleznou zbraň, která je schopná likvidovat celé planety. Jak se zdá, invazi a následnému podrobení si celého vesmíru ze strany vyznavačů Alláha nic nestojí v cestě.
Zvlášť když Kalandra musí čelit nové výzvě. Po smrti starého cara je společně s dalšími odpůrci nového vládce Ruského dominia zatčen a eskortován do vyhnanství na planetu plnou zuřivých Ukrajinců a dolů stejně nebezpečných, jako jsou ty pověstné jáchymovské. Válka o všechno začíná – a Kalandra se všemi svými schopnými spolupracovníky je podle všeho ze hry venku…

Alláhův hněv opět přináší přesně to, co od něj milovník akční četby očekává – přestřelky, v nichž nesmrtelný a neporazitelný hlavní hrdina stojí proti na první pohled nepřekonatelné přesile (ze kterých je ale zároveň jasně patrné, že i autor se tím vším baví a rozhodně to nemyslí vážně), krev stříkající do všech stran, smrt jako v podstatě běžnou součást lidské existence (která postihne i některé klíčové postavy knihy) a sem tam i trochu toho provokativního sexu (na rozdíl od Poutníka z Mohameda však už ne samoúčelného). Na psychologii nebo charakterizaci postav nezbývá čas, i veškeré emoce jsou zde oholené na dřeň, a bohužel tak ploché a nepřesvědčivé (jenže na druhou stranu – koho by v tomhle žánru něco podobného zajímalo).

Ani v Alláhově hněvu pak v sobě Leoš Kyša – spisovatel nezapře Leoše Kyšu – novináře. To s sebou přináší jak to dobré, tak to zlé. Do první, pozitivní skupiny stoprocentně patří dokonalá schopnost zkratky, umění zaujmout jednou větou, vhodně zvoleným výrazem, který čtenáře nezřídka lehce pobaví, či dokonce rozesměje. Kniha se báječně čte a na každé větě či odstavci je jasně vidět, jak je autor vypsaný, jak přesně zná způsob, jakým má za sebe slova poskládat, aby to fungovalo. Tyhle dvě vlastnosti dělají z Kyši skvělého povídkáře. Nikoliv však skvělého romanopisce.

A tady přichází základní kamen úrazu Alláhova hněvu. Stejně jako v Poutníkovi z Mohameda není ani druhý díl schopen udržet vyrovnanou kvalitu od začátku do konce. Po skvostném začátku, v němž Kyša hýří skvělými hláškami či vtipnými popkulturními odkazy (Casablanca, Buffy, jakákoli bondovka), jako by najednou lehkost ve vyprávění ustoupila urputné snaze „tvořit příběh“ (nebo spíš dva příběhy). Navíc i celková kompozice románu, kde obě dějové linie nikterak nekooperují, jenom stojí vedle sebe jako nezávislé entity, jež spolu nemají nic společného a pouze čekají, která přijde dřív na řadu, odkazuje spíš na to, že Kyša je mistr kratších forem, ne propracovaných celků. Místy to dokonce působí tak, jako by autora psaní ke konci už ani nebavilo a chtěl to mít rychle za sebou (viz odbyté finále se samotnou supervýkonnou zbraní).

Jasně, stačí si říct – no a co, je to přeci jenom všemi přiznané béčko, ve kterém jde především o koktejl krve, sexu a trochy těch cynických hlášek (a ten umí autor namíchat dokonale). Jenže ona je to setsakra škoda. Kyšův potenciál je velký a ani jeden z jeho románů jej zatím nedokázal ani zdaleka naplnit.
A jakkoli je posun vpřed v Alláhově hněvu jednoznačně patrný a kniha přeci jen působí soudržněji než její starší bratříček, pořád je to málo k tomu, aby Kyša vytvořil text, který by se dal označit v rámci žánrové literatury za nějak mimořádný nebo nezapomenutelný. Takhle se pořád jedná hlavně o zábavnou jednohubku, již konzument cestou do práce nebo na dovolenou spolkne a za chvíli už zase neví, že vůbec něco jedl. A to je vzhledem k naznačeným možnostem opravdu obrovská škoda.

Hodnocení: 60 %

  • Leoš Kyša: Alláhův hněv
  • vydala: Epocha, Praha 2011
  • obálka: Karel Zeman
  • 224 stran, 139 Kč
23. září 2011, Jiří Popiolek