Řád a Chaos, dvě nesmiřitelné, protichůdné veličiny spolu soupeří již po mnoho tisíciletí. Vesmír Warhammeru 40 000 je té nikdy nekončící války plný. Nejinak je tomu i na Verghastu, jedné z planet císařského Impéria, kde Vervunský průmyslový úl čelí hrozbě, kterou nepoznal již po více než sto let. Znovu se k jeho adamantiovým hradbám valí okrově zbarvení válečníci konkurenčního úlu Ferrozoika. To, co se však původně jeví jen jako další obchodní válka, se postupně, k hrůze obyvatel úlového města, mění v nemilosrdný střet se silami samotného Chaosu.
Vervunský úl není na opravdovou válku připravený. Jeho půlmilionové vojsko nikdy doopravdy neválčilo, generalita je nezkušená a nejvyšší vládce Salvador Sondar tráví všechen čas v Nádrži uvědomění, kde sní své podivné sny a málo se stará o skutečný stav věcí. Není proto divu, že Úl musí požádat o pomoc imperiální gardu. Kromě jiných se mu tak vydává na pomoc i jednotka tanithských Duchů pod vedením generála komisaře Gaunta.

Dan Abnett nevybavil svoji knihu žádným rozvleklým úvodem. Hned s prvním řádkem se začíná rozléhat kvílení sirén a vypuknuvší panika je předzvěstí toho, co přijde. S každým novým odstavcem úvodní kapitoly nás autor seznamuje s novou postavou, ale v mnoha případech se nejedná o budoucí hrdiny románu. Jejich život se odehraje na pouhých několika stránkách a jsou jen „kanónenfutrem“, na němž Abnett se syrovou brutalitou přibližuje čtenáři pravou tvář totální války bez patosu a falešného hrdinství. Taková je ostatně i celá první třetina knihy.

Dělení na třetiny bych se podržel i dál. Ve druhé třetině máme možnost sledovat takřka nepřetržitý sled válečných scén, které jsou jen místy přerušeny intrikami vojenských i civilních obyvatel Vervunu, jež se odehrávají i ve chvílích, kdy je zničení celého úlu přímo na spadnutí. Ačkoli je prostřední úsek knihy naplněn bitevní vřavou, působil až na vývoj několika postav, které se dokázaly díky probíhajícímu konfliktu zocelit, trochu ploše. Bitevní scény postrádají větší napětí a jsou v mnoha případech podány jako sled dokumentárních záběrů i s nezbytným sumářem ztrát na jejich konci.
Pokud se ale čtenář dokáže přenést přes výše popsanou pasáž, čeká ho odměna v podobě závěrečné třetiny, kde konečně kromě samotného válečného konfliktu naplno propuknou také nesváry mezi jednotlivými veliteli a složkami armády. Kromě svého vojenského umění tak může generál Gaunt ukázat i nekompromisní tvář politického komisaře. Dosud víceméně skrytá vrstva osobních rozmíšek tak vystupuje do popředí a přidá ději na autenticitě. V posledních kapitolách také klesá počet hlavních figur, které opouštějí šachovnici střetu s Chaosem více či méně brutálním způsobem, a ty, co přežijí, dostávají více prostoru i šancí proniknout do čtenářského povědomí.

Kniha Nekropole rozhodně nezklame žádného fanouška Warhammeru 40.000 a přidává další střípky do mozaiky osudů jednotky Gauntových Duchů, která se čtenářům představila již ve dvou předcházejících knihách. A pokud patříte k těm, kdo stále váhají a mají strach z komplikovanosti warhammerského universa, mohu i vám tuto knihu s klidným svědomím doporučit. V hrubých obrysech se dozvíte o odvěkém konfliktu mezi Řádem a Chaosem i o pohnutém osudu domovského světa, ze kterého Duchové pocházejí. Před knihou tak musím varovat jen zapřísáhlé pacifisty, kterým by četba mohla způsobit zdravotní komplikace. My ostatní, jak věřím, si krátce užijeme nepředstavitelnou válečnou řež a pak se vrátíme k poklidným civilním životům.

• Dan Abnett: Nekropole
• přeložil: Vojtěch Dušek
• obálka: Adrian Smith
• vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009
• 328 stran / 239 Kč

19. května 2009, Jindra Střelec

Tweet