Rok 2015 byl pro Vladimíra Šlechtu v nakladatelství Brokilon velmi plodný. Vyšlo mu někým zatracované, někým zbožňované Tajemství Morie, dva sci-fi přírůstky a k tomu ještě na podzim nové vydání Plotů z kostí, druhé knihy „velké“ trilogie z Krvavého pohraničí.

Orientovat se v Krvavém pohraničí, to dalo svého času hodně velkou námahu. Naštěstí se v péči nakladatelství Brokilon všechny složitosti postupně vyjasňují. V rámci druhého vydání Plotů z kostí tak třeba přibyl šestnáctistránkový epilog, který knihu lépe propojí se závěrečným dílem.

Přesto si ovšem i tato kniha zachovává typický styl Vladimíra Šlechty, který si jeho čtenáři zamilovali. První část Plotů z kostí se soustředí spíše na dovyprávění volných linek z prvního dílu, Zahrady sirén, zatímco po krátké mezihře, v níž čtenářům osvětluje souvislosti z dávnější historie Pohraničí, následuje závěrečný úsek, v níž se na scénu vrací rozjívený Thompson po boku nového hrdiny Kočky Langtryho. I tentokrát se autor vždy úzkostlivě drží osudů jednotlivých hrdinů a především vývoje jejich propracovaných osobností – ať už jde o myriádu starých známých, jejichž příběhy se průběžně prolínají, či o nové postavy jako třeba právě Langtryho.

Vladimír Šlechta v pěti bodech

1. Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicích.
2. V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby, a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
3. Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopisu Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již sedm knih (Projekt: Berserk, Ostří ozvěny, Kyborgovo jméno, Střepy z apokalypsy, Keltská brána, Emma z umírajícího města a Lovci přízraků).
4. Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – tzv. zálesácké fantasy.
5. Mimo tyty cykly ještě přispěl do série JFK (díl č. 26 – Pár kapek krve) a vytvořil několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků.

Hlavním hybatelem děje je ale podobně jako v Zahradě sirén vždy akce, a třebaže dojde na několik velkých bitev, vždy hrají prim osobnosti hlavních hrdinů a jejich osobní zážitky. Koneckonců v průběhu vyprávění několikrát dojde i na onu typicky „zálesáckou“ pasáž, která sice velkými šarvátkami neoplývá, přesto je zajímavá.

A na pozadí všech těch drobných linek se pomalu skládá velký příběh, o kterém sice čtenář od počátku ví, ale stejně ho nakonec překvapí, jak dokonale má Šlechta všechny ty drobnosti promyšlené a jak dobře každý z těch malých střípků nakonec zapadá do finální mozaiky. Ani tak ale ovšem všechno ještě zdaleka není uzavřené a konec Plotů z kostí naznačuje, že v závěrečném díle trilogie se ještě budou dít velké věci.

Závěrečný verdikt? Dopilované a krásnou obálkou doplněné druhé vydání Plotů z kostí je velmi důstojným pokračováním Zahrady sirén, ne-li ještě lepším než ona. Autor tu pracuje podobným stylem, který čtenáři neznalému jeho světa přijde zprvu komplikovaný a nesympatický, dovádí ho ale ještě k větší dokonalosti. Pravidelní čtenáři Krvavého pohraničí si tak užijí pořádné hody.

• Vladimír Šlechta: Ploty z kostí (Gordonova země 2, Krvavé pohraničí)
• Brokilon, 2015
• obálka: Michal Ivan
• 444 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)