Lidstvu se ta kolonizace vesmíru moc nepovedla. Nejprve se pustili do gigantického terraformačního projektu, který přerušila válka proti technologiím. Potom se dlouho šplhali zpátky z gravitační studny domovské planety, aby mohli Zemi na několika posledních lodích opustit, a uniknout tak z umírajícího světa. Většina těchto pokusů o zachování lidského rodu pravděpodobně selhala. Ne však posádka lodi Gilgameš.

Tohle všechno je pochopitelně historie. Poté, co se lidem z Gilgameše podařilo dosáhnout terraformované planety obývané inteligentními pavouky (kteří jsou výsledkem selhání původního projektu), rozhodli se s pavouky spolupracovat. Tedy, nebylo to zase tak jednoduché, ale ačkoli každou z knih této série lze číst i samostatně, předpokládejme, že čtenáři jsou s osudy Portií a Gilgameše obeznámeni. Stejně tak s výsledkem oné spolupráce. A protože zvědavost je všem inteligentním tvorům přirozená, dají dohromady pavouci s lidmi (za přispění umělé inteligence vzniklé z bývalé vědkyně) posádku, jež má za úkol prozkoumat, co se stalo s dalšími planetami, které měly být lidstvu novým domovem.

Ne každá výprava končí úspěchem, nicméně společenství se pomalu rozrůstá o další inteligentní druhy, z nichž většina je výsledkem původních terraformačních projektů. Na začátku této knihy se tak posádka průzkumného plavidla skládá nejen z lidí a pavouků, ale i z chobotnice a mimozemské entity schopné asimilovat inteligentní bytosti a zakomponovat jejich vědomosti a mysli do kolektivního vědomí. Otázkou zůstává, co si Adrian Tchaikovsky pro své hrdiny připravil tentokrát.

Adrian Tchaikovsky v pěti bodech

1. Vystudoval zoologii a psychologii na University of Reading.
2. Vlastním jménem Adrian Czajkowski.
3. Po patnácti letech práce vyšla jeho románová prvotina roku 2008.
4. Za román Děti času získal roku 2016 cenu Arthura C. Clarka.
5. V současnosti žije se svou ženou v Leedsu.

Je to právě autorova kreativita, co činí z této série nezapomenutelný zážitek. Někdo méně ambiciózní by se možná spokojil s klasickým objevování nových druhů a návštěvami zajímavých míst ve vesmíru. Tchaikovsky nicméně takové stereotypní vyprávění rázně odmítl již v druhé knize, kde měl dokonalého antagonistu a namísto tradičního boje proti neznámé hrozbě celý konflikt vyřešil komunikací a začleněním do společenství.

I tentokrát dojde k rozšiřování nové civilizace, nicméně hlavním tématem je osobnost složená z kolektivního vědomí, která v předchozím díle dlouho hrála roli největší hrozby. Autor se zaměřuje zejména na její chápání světa a na to, jak nové podměty toto chápání nabourává. A co se děje s osobností složenou z mnoha. Návštěva planety, jež se měla stát novým domovem dávných kolonistů, je ideálním katalyzátorem všech otázek a potíží, kterým tato entita musí čelit. Osudy těchto kolonistů jsou zdánlivě jednoduché, založené na zoufalém boji o přežití na planetě, která má omezené zdroje a která musela být vlivem špatného stavu kolonizační lodi osídlena v co nejkratším čase.

Autor zde zároveň ukazuje zálibu v klamání čtenářů a v úmyslném ničení jejich očekávání (nepočítáme-li očekávání kvalitní literatury pochopitelně). Zároveň dokazuje, že ne každý konec je doopravdy definitivní a že i tragický osud může obsahovat něco pozitivního. I když ne pro ty, kteří jsou dávno po smrti.

Děti vzpomínek dokonale pokračují v této epické space opeře. Opět zde naleznete fascinující příběh okořeněný pečlivě připravenou záhadou, jejíž odhalení nelze dopředu předvídat. U této knihy se rozhodně nebudete nudit.

• Adrian Tchaikovsky: Děti vzpomínek (Děti času 3)
• Triton, 2024
• Obálka: Renata Brtnická
• Překlad: Zdeněk Uherčík
• 408 stran, 429 Kč (v e-shopu Fantasye již za 386 Kč)