Deepsix, Jack McDevitt
 |
Jack McDevitt je známý americký autor science fiction, narodil se roku
1935, ale psát začal až překvapivě pozdě, v roce 1981, a od té doby
publikoval celou řadu románů. Dle jeho vlastních slov ho v mládí od
psaní odradilo setkání s tvorbou Charlese Dickense, kdy si uvědomil, že
takové úrovně nikdy nedosáhne, a proto raději nepsal vůbec. Jde o jeden
z důkazů záporného vlivu takzvané klasické literatury, protože McDevitt
toto rozhodnutí změnil až o čtvrt století později na radu své ženy –
aby si odpočinul od rutinního zaměstnání. Zpětně dnes můžeme říct,
že rada paní McDevitt byla dobrá pro nás všechny. Jeho díla byla
čtrnáctkrát nominována na cenu Nebula a jednou ji získal za román
Seeker.
V češtině jsme se mohli seznámit například s jeho romány Motory boha,
Pád Měsíce, Dávné břehy nebo Pláž nekonečno.
V realitě románu Deepsix lidé pokořili bariéru rychlosti světla,
expandují vesmírem… a nalézají zřídkavé pozůstatky inteligentního
života, který, jak se ukazuje, je stejně vzácný jako uvíznutí neutrina
v šálku kávy.
Maleiva III je planeta mající za sebou šest miliard let biologické evoluce a
v době, kdy ji lidé začínají prozkoumávat, prochází třetí tisícovkou
let kruté doby ledové způsobené obrovským mračnem mezihvězdného prachu,
jímž prolétá její solární systém. Prach snižuje množství energie
dopadající od mateřské hvězdy a způsobuje, že pevninské ledovce se
rozkládají už několik set kilometrů od rovníku.
Život na planetě se sice s touto kritickou zkouškou vypořádal, ale osud,
chcete-li zákony nebeské mechaniky nebo chaosu, uchystal životu na Maleivě
definitivní konečnou – srážku s planetárním obrem rozměrů Jupitera
putujícím vesmírem. Narazí na mnohonásobně menší planetu jako
kulečníková koule na ořech při čelním střetu.
Dvacet let před finálním okamžikem T je z důvodu ztráty na životech při
vědecké výpravě ukončen další průzkum planety. Z pohledu nejvyššího
vedení vědecké akademie na planetě není nic zajímavého a úmrtí vrhají
na některé jednotlivce špatné světlo, což v demokracii není pro
funkcionáře nikdy výhodné.
Dvacet let je Maleiva u ledu, do slova a do písmene, dokud nepřiletí flotily
fyziků a planetologů – a také bohatých turistů, aby pozorovali
největší crash-test v lidské historii. V době, kdy do konečného zániku
jednoho světa zbývá něco málo přes deset dní, se po planetě pohybují
poslední vědecké týmy. S technickým vybavením vzdálené budoucnosti je
odletět z povrchu tak snadné. Jenomže situace se samozřejmě komplikuje,
dochází k řadě selhání techniky i lidského faktoru. A co víc –
v ledem svírané džungli poslední průzkumníci objevují pozůstatky
něčeho, co tam určitě být nemělo – cizí civilizace. A možná ne
jediné cizí civilizace…
McDevitt v románu usiluje o široký záběr, kdy čtenář poznává jak
globální situaci, společenské pozadí, tak i osudy jednotlivců
bojujících o vlastní život. Je to přístup vyzkoušený a prověřený
v populárních technothrillerech pánů Scortii a Robinsona (například
Prometheus v plamenech) nebo v jemněji a společenštěji pojatých dílech
Arthura Haileyho. Už na počátku knihy je jasné, že trosečníci uvízlí na
planetě se svépomocí s nejvyšší pravděpodobností nezachrání a
potřebují pomoc.
McDevitt chytře nekalkuluje jen s protivenstvími přírody, ale
i s neochotou lidí, kteří sabotují záchranné práce jen proto, aby
neumenšili zisk své firmy; využívá toho, že jeho lidé nejsou zdaleka
černobílí, nejsou pouze stateční a dokonalí profesionálové. Tohle
všechno situaci komplikuje a velmi zrealističťuje.
Dalším kladem je psychologie hlavních nositelů osobních příběhů. Vztahy
postav mají často dávnou minulost, hrdinové jsou velmi nehrdinští,
mlčenliví a ublížení, nebo naopak arogantní a nabubřelí. A v průběhu
děje se mění, jak je ovlivňují jejich vlastní zážitky. Čtenář si
přeje, aby se měnili k lepšímu. Často se to tak děje, ale jen velmi
umírněně a opět, velmi uvěřitelně. Příjemným pojítkem mnoha
McDevittových románů (včetně Deepsix) je postava pilotky Priscilly
Hutchins, která je zástupcem dokonalé profesionality, jak se u pilota
očekává.
Celý příběh má dvě základní linie: jednu dějovou, boj o záchranu
lidí na planetě, který probíhá na několika frontách současně, a druhou
informační, kdy právě trosečníci získávají střípky informací a
snaží se co nejlépe sestavit mozaiku popisující neznámé původní
obyvatele planety. Jenomže každá nalezená odpověď dává vznik dvěma
dalším otázkám, a tak to jde až do samotného závěru… což je věc
typická pro McDevitta, který rád nechává věci nedořešené na
představivosti čtenáře.
Bez této informační linie by sled dobrodružných událostí, kterým musí
čelit lidé v džungli i ve vesmíru, byl možná až příliš dlouhý.
V samotném závěru se McDevittovi podařilo napětí efektně vygradovat a
skvěle ho využít k poslední kritické zkoušce hrdinů. Právě proto, že
nebyli dokonalí, jsem jim držel palce, aby alespoň někteří z nich
přežili…
Z některých částí textu je vidět, že McDevittovi chybí formální
přírodní vzdělání. Například jeho plynný obr si to šine vesmírem po
přímce bez ohledu na gravitační působení mateřské hvězdy solárního
systému, svařování – velmi náročný proces, jehož nezvládnutí má
například na svědomí množství potopených atomových ponorek, a lidé,
kteří se jím živí, musí podstupovat periodické testy, je v jeho podání
velmi jednoduché, obdobně si usnadnil manipulaci s mnoho desítek kilometrů
dlouhou konstrukcí ve vesmíru. Ale to je daň za to, jak lidské poznání
exponenciálně narůstá a jak vysoké nároky jsou kladeny na odborné
znalosti autorů science fiction.
Deepsix je čtivý a příjemný román, který se soustřeďuje na lidské
univerzum a ty, kdo ho tvoří. Uspokojí jak čtenáře, který vyhledává
dobrodružství v jeho ryzí formě, tak toho, který má rád
hádanky/hlavolamy a spolu s autorem se na ně snaží najít odpovědi.
- Jack McDevitt: Deepsix
- vydal: Návrat, Brno 2008
- přeložil: Petr Kotrle
- obálka: Chris Moore
- 568 stran / 359 Kč
